Mám depresi rád aneb co rád poslouchá vyšinutý Víťa

Již ve svém pravidelném úvodníku jsem se zmínil, že jsem se stal novoměstským kronikářem. Při psaní kroniky Nového Města jsem nemohl pominout ani zdejší hudební scénu. A ke svému překvapení jsem zjistil, že je velmi bohatá a pestrá, posuďte sami.

Oficiální hudbou města je dechová kapela Honzy Sedlaříka nazvaná Veselá sedma, která jako správná městská kapela je uznávána více za hranicemi města jak doma. Jinou část publika oslovují vesměs z novoměstských zdrojů poskládané kapely Kryštofovy staré věci a Karel na nákupech. První z nich produkuje svižný bigbít se saxofonem a pozounem, druhá je folkrockovou kapelou vyznávající „hypermarket rock“. A pokud máte rádi ještě tvrdší muziku, může Vám naše město nabídnout Korisze – motorový popcore na smetaně. Původem Novoměšťáci jsou i milovníci táborových večerů a vlahých nocí pod širákem čili členové trampské kapely a stejnojmenné trampské osady Falešná karta. Dáváte-li přednost sborovému zpěvu, máme tu pro Vás několik pěveckých sborů – gymnázia, lidušky a kostelní Scholu sv. Kunhuty.

O dovoz umělců zvučných jmen se nám v Novém Městě stará místní kulturní dům. Alternativu k této oficiální kultuře pak vytváří především občanské sdružení Lysina Lenina, jež se zaměřuje především na pořádání hudebních a divadelních produkcí. A právě díky Lysině vystoupila v Novém Městě v roce 2009 i brněnská kapela Poletíme?, na jejímž koncertě jsem sice nebyl, ale jako poctivý kronikář jsem tento kulturní počin zaznamenal do městské kroniky. A nejen zapsal, ale na serveru bandzone.cz si jí i poslechl. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat a já se stal jejím příznivcem, a to až takovým, že jsem napsal Ježíškovi panáčkovi o cédéčko. Takže jaké bylo překvapení, když pod stromečkem ležela Skupina dobře vypadajících mužů, čili nové album skupiny Poletíme? Pro úplnost doplňuji, že to je její druhé album, debutovým byly „Jednoduché písničky o složitém životě“.

Šestičlenná skupina produkuje veselou a živou hudba, přesně to, co mám rád. Jejich styl se asi přesně definovat nedá. Vypůjčím-li si definice odjinud, tak jejich písně jsou veselé, šramlovitě punkové, zpěvné, taneční ale hlavně zábavné. Jde o chytlavé propojení rocku, swingu, punku, folku a country okořeněné pořádnou dávkou energie, posypané štiplavou porcí originálního humoru mířící přímo k věci. Muzikanti hrají na „klasické“ inštrumenty jakými jsou kytara, baskytara, či bicí, ty však navíc doplňují i banjo, trubka, housle, piano či harmonika.

Zakladatelem skupiny je Rudolf Brančovský, který mi svým zjevem připomíná jinou sympatickou postavu, jíž byl jistý vyučující na brněnské fildě zvaný dr. Ovo. To byl také velmi veselý pán neodříkající se studentské společnosti. Ale vraťme se k založení skupiny. Tu založil již zmíněný Ruda Brančovský po svém několikaletém působení v Praze, kde řádil se skupinou Veselá zubatá, v roce 2006 z mladých hudebníků provozujících netradiční pojetí církevní hudby v evangelickém kostele v Brně-Husovicích. Sám píše texty ke všem písním, které by se možná mohly dle názvu a obsahu zdát smutné či přímo depresivní, ale opak je pravdou. Chce to prostě slyšet. Na ochutnávku předkládám text písně Mám depresi rád:

Ref.: Mám depresi mám, právě jsem jí dostal, radostí skákám.

Jsem depresivní typ, s depresí a skepsí žije se mně líp.

Mám depresi rád, všechno dobrý zmizí a okolí zčerná.

Jsem depresivní typ, s depresí a skepsí žije se mně líp.

Nepodávej mi pomocnou ruku,

je podivně vstřícně natažená.

Otáčím se zpátky k svýmu pivu

a ve chvíli co mi klesnou ramena,

přijde ke mně posel s dobrou zprávou,

je jako střela, dum, dum, dum, dum, dum.

Támhleten pán se šedou hlavou

vám platí tady tenhle velkej rum, rum, rum, rum, rum, rum.

Ref.

Uzavřený sám v sobě jak v hrobě,

nemá smysl skoro vůbec nic.

Procento, jenž budí pocit smyslu,

je nula čárka nula, nula, nic.

Poslouchejte, všichni kolemjdoucí,

jste jenom velká banda pitomců.

Je to sice fakt srdcervoucí,

radostná potravo krkavců!

Ref.

Bratře vezmi za ruku bratra svého,

pozdrav ho pozdravením deprese.

Sestro polib sestru na cestu,

kde poslední svíčka sama zhasne se.

Na konci tunelu je vidět světlo,

to není světlo, ano, je to tak.

S depresí vykročíme za pravdou,

že se proti nám řítí vlak, vlak, vlak, vlak, vlak, vlak!

Ref.

Další texty i s hudbou a pár videoklipů a vše další o kapele najdete na webu www.poletime.info. Sám Brančovský je mimo jiné i výtvarníkem a jeho kresby doprovodily i tento příspěvek, ale má toho na svědomí víc (viz jeho stránky rudolf.brancovsky.cz)

Když už jsme u té deprese tak nemohu nevzpomenout na nádherně neveselé písně o Helmutovi a Hildě z produkce skupiny Helmutova stříkačka. Tahle muzika už tak živá a veselá nebyla, přesto se to dobře poslouchalo. Koukal jsem na internetu, že kapela stále žije a má nový web (www.helmutovastrikacka.cz), na kterém toho ovšem zatím moc nefunguje. Proto doporučuji raději tento odkaz http://www.diskografie.cz/helmutova-strikacka/, kde si můžete poslechnout pár písní a přečíst si k tomu i pár jejich textů jako tento:

Helmut zabíjí Hildu

už zas se mi posmíváš, pořád jenom nadáváš

už si jenom zlá, co se s tebou stalo

Denně něco vymýšlíš, no ať z toho neklidně spíš

všechno, co ti dám, je pro tebe je pro tebe málo

(R): Už tě nechci ..

Že jsem si tě vzal ..

No to jsem si teda dal ..

Co teď vymyslím ..

asi tě otrávím ..

Možná že tě otrávím, snad píchnu nožem, co já vím

už tě nechci ani vidět, všechno rychle skonči

stejně si mně škaredá, každej mi to povídá

už si jenom zlá, co se s tebou stalo

to že si hloupá Hilda, to ti dnes moc nepřidá

všechno, co ti dám, je pro tebe je pro tebe málo

(R):

Jen poď ke mně trochu blíž, co mám v ruce, uvidíš

bolet to nebude, to je ono, to je ono vidíš

Podruhé sem tomu dal, já jsem ti to povídal

no to sem zrovna nevyhrál

už je s tebou ..., už je s tebou ...