(p)úvodník

Vážení a milí čtenáři a příznivci Násosky, vítám Vás téměř po dvou letech zpět na stránkách Vašeho oblíbeného občasníku. To nám to uteklo, viďte? Bylo Vám smutno? Že bylo? Nekecejte. Už vidím ty kýble slz. Všichni pláčete po ty dlouhé měsíce odloučení, kýble se plní, pak přetékají, slévají se v mohutnou řeku, která padá do hlubokého slzavého údolí. Údolí se pomalu naplňuje, vlna za vlnou čeří hladinu a ejhle, támhle skáče delfín. Máme tu vlastní moře. Konečně mám kam jet s rodinou na dovolenou! Díky drazí plačící.

Ale zpátky na pevnou zem. Už drahnou doby si říkám, chlape, měl bys už vydat novou Násosku. A jak si to tak říkám, nechávám se najmout na psaní dějin obce Bohdalce. A, abych si konečně zasloužil to druhé K. za jménem a nebyl jen plytkým archivářem, ale Vám všem srozumitelnějším kronikářem, přijímám i nabídku na psaní kroniky Nového Města na Moravě. A píšu a píšu, dnem i nocí, na jaře, v létě i na podzim. Takhle jsem za mrzkej peníz zrazoval Násosku. Hanba mi, měl bych plakat já. Jsem pouhej nájemnej pisálek, jak mě trefně definoval přítel moll.

Uf, to se mi ulevilo, to sebemrskačství má něco do sebe. Člověk na sebe trochu naplive a hned má ze sebe lepší pocit. Tak už se nenechte ničím rušit a lidé čtěte, mám Vás rád!

Váš Víťa K. a k.