Nejdříve něco z teorie, beton je hmota zpočátku jako hustá kaše, která nakonec ztuhne tak, že je tvrdá jako... No jako beton. Potřebujme-li betonu více než kaše na talíř, třeba na celou podlahu, vyplatí se místo hrnce použít na přípravu směsi míchačku. Míchačky mohou být biologické - manželka, družka, kamarádka, holka od sousedů anebo elektrické - vlastní, rodičů, od sousedů. Jedny od druhých se liší. Ty prvé většinou fungují pouze s přídavnými hráběmi a kalfasem a nemívají motor. Na rozdíl od jiných zkušeností, je však při míchání betonu pohodlnější práce s míchačkou elektrickou.
        Základní chemické složení betonu tvoří poměr látek cement (l lopata), říční písek (3-4 lopaty) (pro tzv. fajnový beton vždy jemně prosátý*) a voda (akorát). Před tím, než zapneme míchačku, natočíme (odborně - naštelujeme) ovládacím kruhem její kulatý chřtán šikmo k nebi pod úhlem asi 45-60 stupňů od vodoroviny (zkušenější to odhadnou, začátečníci si pomohou úhloměrem) a zmačknutím čudlíku nebo otočením páčky (podle typu) zapneme. Míchačka začne opisovat krouživý pohyb, respektive pouze její vakantní nádrž a mi ji nyní začneme krmit ingrediencemi v uvedeném poměru. Pozor krmení se provádí za jízdy a vyžaduje trochu obratnosti. Aby Vám hladová míchačka nevcucla i lopatu, nestrkejte jí cement až do krku, ale spíš jej vhazujte z takové vzdálenosti, z jaké jste schopni bezpečně zasáhnout míchaččina ústa (lze to natrénovat). Pro zlepšení kvality betonu, můžeme do směsi vrazit pár vajec a okořenit podle chuti. Po dosažení konzistence husté kaše necháme stroj odpočinout a zaměříme se na přípravu betonovacího terénu.
        Celkové urovnání plochy provedeme pomocí lopaty a krumpáče nebo brigádníků. Na dno podlahy “nacukrujeme" kamennou drť, nebo jemnější štěrk, kterým případné nerovnosti vyhladíme do ploché hrboloviny. Přeměření rovnosti plošiny přenecháme pro složitost odborníkům a vytýčíme si ryskou na zdi maximální výšku, kam by měl beton dosahovat. Tloušťka betonové kůrky asi 5-7 cm je pro podlahu naprosto dostačující; tloušťku nad 30cm pak lze již bez nadsázky nazvat betonovým krunýřem a pro běžné podlahy jí není třeba. Po volbě odpovídající hodnoty, již nic nebrání začít plácat betonovou kaši na podlahu. Beton z míchačky vysypeme (odb. vykydneme) do kotouče a lopatou naházíme mezi rovnací latě (jejich výroba a usazení je starost odborníka). Zednickou lžící (v nouzi i rukama) rozvrstvíme pravidelně kaši mezi mantinely označené latěmi, tak, aby kaše přesahovala výšku latí. Zaklekneme a obouručně uchopíme stahovací lať, kterou nasadíme příčně přes obě latě rovnací a pomalu stejnoměrně stáhneme (odb. strhneme) přebytečný beton do roviny s rovnacími laťkami. Do úplné roviny vyhladíme betonovou podlahu dřevěným hladítkem tzv.“rajblíkem". Hladítko přiložíme na podlahu a pórovitou strukturu vyhladíme jemnými krouživými pohyby do sklovitého hlaďounka. Až bude celá plocha hladká a trošku zatuhlá (10-15 minut) vytáhneme rovnací latě a díry po nich vyplníme a opět rajblíkem zahladíme.
        Takto pohodlně postupujeme celou místností až k poslední části. Pokud jsme přemýšleli, pak poslední díl betonu budeme uplácávat před vchodem, tak abychom mohli z místnosti odejít a nemuseli čekat, než zcela ztuhne. A tím se dostáváme k vrcholné fázi - visuté betonáži. Po stržení poslední betonové plochy a vytažení latí je třeba provést zahlazení nerovností a děr rajblíkem. Z vedlejší místnosti natáhneme do betonovaného prostoru prkno podložené kusem špalku. Vznikne tak lávka jejíž bezpečný konec zatížíme alespoň dvěma těžšími muži, naopak na její visutý konec se nad beton vyplazí křehká dívka vyzbrojená rajblíkem, zalehne na prkno a vleže pohodlně pod sebou zahladí poslední nerovnosti. Pro tyto účely je lépe užít dívku již betonově zkušenou. My jsme z nouze použili Markétu, a tak i když její výkon byl nepopiratelným estetickým zážitkem je fakt, že jsme cítili potřebu jí udílet rady a pokyny a to bylo nebezpečné, protože prkno se převáží většinou na stranu více zatíženou. A jestliže se na konci s dívkou nachází i poradce, který by správně měl fungovat jako závaží na konci opačném, je ohrožena jeho stabilita a hrozí, že dívka padne hubou do betonu a tím dojde samozřejmě k zmaření výsledků lopotné betonovací práce. (Tak to bychom vážně nechtěli.) Betonování zdar!!
        Možná někteří z Vás laiků byli při čtení zaskočeni novými slovy. I když je náš seriál pro úplné amatéry považujeme za nutné, aby si i začátečníci osvojili, alespoň základní terminologické názvosloví běžné užívané prostými venkovany. Bez této jazykové výbavy by se totiž jen stěží domlouvali se zedníkem, či odborným instruktorem betonáže.
*) prosetý katrem nikoliv ústy. Pozn. aut.