Dovolím si předznamenat, že i naše chaloupka je již elektrifikována a to poměrně dlouho. Jenomže to je právě ten problém. Vede-li totiž nějaký drátek proud příliš dlouho a je vystaven vší té slotě a psotě, kterou umí počasí na vysočině vymyslet stává se, že izolace zteří, drátek zkoroduje, zoxiduje, zazkratuje a prdne. Tedy stává se… mě se tak stalo a k vší smůlu to bylo v zimě.
        Tehdy jsem si provizorně vypomohl “šťávou” (to je odborný název pro el. proudík) z jiné fáze a pamětliv toho, že jest nebezpečno dotýkati se drátů i na zem spadlých (natožpak těch ze sloupu visících) jsem závadu nahlásil rozvodnému závodu. Přislíbili ochotně, že dráty opraví hned jak jen to bude možné. Protože je už půlka září příštího roku a nikdo z JmE na dráty ještě nešáhl, pochopil jsem, že to hned tak asi možné nebude.
        Ale něšť trpělivost došla daleko dříve a tak ještě před velikonocemi jsem se rozhodl konat. I když vím, že na dráty před elektroměrem nesmí obyčejný civilista ani pomyslet, musel jsem toto energetické přikázání porušit. Dostanete-li se někdy do podobně svízelného morálního dilematu, můžete si vzít z mého postupu příklad, nebo raději nikoliv.
        Tedy nejprve je třeba si uvědomit, že když drát “nekope” není v něm proud a to znamená, že vedení je nastojistě někde přerušeno. Podle známe písně “Elektrický valčík” pak sledujeme vinutí “..od pantáty vedou dráty do žárovky nade vraty, odtud proud se přelévá do stodoly, do chléva…” nejlépe od elektroměruv určitý moment narazíme na místo kde kabel obsahující nulák a třifázové vodiče “...Budeme žít jako v Praze, všude samé vedení. Jedna fáze, druhá fáze, třetí pěkně vedle ní…” vyšplhá dutým kovovým sloupkem k vodorovné tyčce s čtyřmi porculánovými izolátory a odtud přes pojistky na betonový nebo dřevěný sloup místního vedení po dědině. POZOR! Jestliže jedna fáze Vám chcípla, je pravděpodobné, že zbylé dvě jsou ještě pěkně živé a umí pořádně “ďobnout”, proto se opravdu nehodí zkoušet, který z drátů je pod napětím a držet se jednou rukou toho kovového sloupku, notabene zrovna když prší (já bych Vám mohl vyprávět). Nezbytná je elektrická zkoušečka napětí, což je takový šroubovák, který svítí, také suché počasí je vhodnější. A HLAVNĚ. Nezapomeňte, že vypnutí hlavního jističe Vám nepomůže, protože se jaksi nacházíte v pozici tzv. “před jističem”. Když už tedy máte tu odvahu a jdete do toho, můžete buď zavolat do Dukovan, aby na pár minut laskavě přestali štěpit a nebo si najít na sloupu skříňku s pojistkami rozvodných závodů (jako já), která umožňuje vypnout celé Vaše lokální vedení i s elektroměrem. Pokud skříňka není zaplombována máte napůl vyhráno, druhá půlka spočívá v tom, že musíte vyrobit takový podivný půlkulatý klíč, kterým se dá otevřít, ale to poznáte dle situace, někde stačí i klička od od okna. Uvnitř najdete pojistky, já jsem našel tři nožové a jedna z nich byla přepálená. Co teď?
      Nedělal jsem si z toho hlavu, protože nejdřív jsem musel opravit přetavené uzkratované dráty na sloupku. Vytahal jsem tedy pojistky, abych definitivně zamezil proudu dělat skopičiny a na postiženém místě jsem provedl nahrazení, respektive prostavení uhořelých drátků kvalitním měděným vodičem (sice jsem ho motal přímo na hliník, což se nesmí, ale když už pácháte takovéhle zločiny, tak Vás nějaký hliník nemůže zastavit).
        Zadařilo se. Z kvalitní vodoodpudivé izolačky jsem ještě vyrobil krycí klobouček nad sešupem drátů do útrob kovového sloupku (protože, aby mi tam nescalo a dráty nezačaly zkratovat uvnitř) a zpátky k pojistkám.
        Ty dvě funkční jsem tam hned obratně vrazil zpět (POZOR tam už je proud, který nijak nevypnete, proto jsem všechno dělal izolovanými sikovkami a ještě si vzal gumové rukavice.), ale co s tou třetí? Naštěstí pomohla moudrá kniha Elektroinstalace doma i na chatě, z níž jsem zjistil, že je použitelná i na chalupě. Tam jsem se dozvěděl, že improvizovaně lze pojistku nahradit zvonkovým drátem, když jeden drátek (uvedeného průřezu) snese zatížení asi 2 Ampéry, no a protože moje pojistka byla (pokud se dobře pamatuji) 40A namotal jsem na výčnělky od pojistkových nožů dvacet tenoulinkých měděných drátků – zvonkáčku, prsk sem pojistku do skříňky, zapjal jistič a už zase frčím na tři fáze.
        Tak čau, žijte blaze. A s elektřinou odvážně i vesele, ale hlavně opatrně!