Musíme začít od počátku, tedy vysaď nebo si kup jeden švestkový sad pravých švestek aspoň 10 stromů. Doporučuji, ale 20, neboť v Hroznatíně jich máme šestnáct a je to málo. Až vypěstuješ první úrodu zcela zralé švestky otrhej a nalož do sudů či barelů. Nedávej tam moc nahnilých a hlavně žádné nedozralé, nebo nedejbože opadušky! Červíci v zásadě nevadí, ale neměli by s tím hejbat. Kvas nebo též rmut nechej pěkně několik měsíců pracovat, na sudy by nemělo svítit přímé slunce, ale umístění do studeného sklepa také není dobré, ideální je přiměřeně teplý chlév. V našem podnebí však švestky snesou i pobyt kdekoliv ve stodole. Že kvas dobře kvasí poznáte podle toho, že na hladině se utvoří takový pěnový koláč, který funguje jako kvasná zátka a pod nímž miliardy domácích tvorečků ze všech nemilejších – kvasinek – cvičí bez ustání svůj anaerobic a zejména podle nezaměnitelné charakteristické švestkové vůně. Jestli se kvas zkazil, pak bude vůně kyselá, octová a štiplavá a ten bez milosti vylejte. Jeden špatný sud zkazí celou várku. Jestli si nejste jisti požádejte znalce ať Vám kvas do pálení pohlídá. Někteří autoři radí s kvasem občas opatrně míchat, naše rodina, ale radí nemíchat, jinak zoctovatí! Ale už dost TEORETICKÝCH příprav.
        U nás já sám obstarávám a kontroluji především sběr a to tak, že vždycky najdu pár ochotných duší, kterým zavoním pod nosem lahví z loňské (výjimečně i starší) úrody a v omámení tou vůní je přitáhnu až na zahradu a umožním jim, aby se podíleli vlastní pílí na přípravě té vůně letošní. Švestek 2002 bylo asi 280 kg a to je celkem málo. Doporučuji mít vždy přes 300 kg. Tři metráky je totiž obvykle jedna várka v pěstitelské pálenici a ne všude jsou tak seriozní jako ve Stonařově, KDE JIŽ PÁTÝM ROKEM PÁLÍME, že vám vypálí i menší dávku. Může se tak stát, že dva metráky Vašeho vytříbeného jemného voňavého kvalitního kvasu Vám smíchají s něčí octovinou z blum a pak bude mít Váš destilát “ocas”, na který ovšem nebude on ani Vy hrdi.
        Občas si tu a tam někdo sice ještě pálí doma, ale jednak to není příliš bezpečné a hlavně domácí, často primitivní, zařízení vyžaduje mistra znalce v oboru. Pálí se tedy tam, kde je ještě naživu nějaký ten nestor rodu. My doma nepálíme, co umřel děda a to je už teda víc než dvacet let.
        Naše pálenice se nám taky stará o kvas (no ono to moc práce nedá), takže ho tam vždycky na podzim dovezeme a doufáme, že to opravdu měří a kvas pálí ve chvíli, kdy je nejlépe zralý a ne když mají zrovna volný tank. Taky nám pálí na procento, které si určíme (52% je zlatým řezem slivovičnictví).
        Švestky se pálívají nejdříve o vánocích a nejpozději kdykoliv, ale je třeba uznat, že letošní termín – konec února byl ideální jak vzhledem ke stavu kvasu, tak i stavu našich loňských zásob.
        Protože samotný proces pálení je věcí odbornou, chemickou a pro laika magickou, necháme ji takovou být a přehupneme rovnou k obřadu pití.
        Jaká to radostná událost v rodině, když z palírny jako z porodnice přibudou mezi nás dva buclaťoučké demižonky. Teď všeho nech (i čtení) a jdi otevři si tu pravou láhev ať kouzelné aroma naplní atmosféru vůkol a nalej čirou a přece zlatou tekutinu do sklínky. Čichni, lokni a polkni (neválej na jazyku, to se dělá s vínem). Asi za pět až deset vteřin bys měl cítit příjemné teplo vycházející z oblasti žaludku a prohřívající až do krku, ale pozor žádnou vracející se chuť, žádnou pachuť, ocas, žádné řezání nebo pálení, škrábání v krku.
        Dobrá slivovice se pozná takto: 1. velice pěkně voní švestkami, 2. je dokonale “hladká” – tedy neškrábe v krku, nepálí v krku, nevrací se a po polknutí jen a jen hřeje, 3. nemá žádný ocas.
        A tedy co to ten ocas je? Je to nepříjemný pozdní chuťový zážitek, který se rozlévá v ústech po polknutí lihoviny a může se objevit ihned tedy řádově do 5ti sekund, ale třeba i až po minutě. Čím horší slivovice, tím dřívějc ucítíte ocas. Opravdu dobrá slivovice nemá ocas nikdy!
        Domácí radilové radí, že nová pálenka se má nechat (zvlášť je-li trošku ocasatá) vyvětrat v otevřené láhvi, nebo dokonce v míse. Většinou tak zmizí spíše jen palčivá vůně, takže ji můžete podstrčit neznalci, který chudák nebude varován a kopne ji tam, až mu vyhrknou slzy.
        U dobré slivovice se nebrečí! Je-li ta Vaše taková – DEJTE SI JEŠTĚ JEDNU (skleničku nikoliv láhev) Na zdraví!