Především o dost jinak, než bez psa. Stal
jsem se bez zásluhy vlastníkem jednoho dobrmaního pacholka.
Pes tohoto plemene vypadá ušlechtile a vznešeně, atleticky a
chová se jako dokonalý magor. Je neústupný a tvrdohlavý a ke vší smůle
inteligentní až vychcaný.
Když jsme jej přivedli, okamžitě obsadil celý dům. Tento pes
si rozhodně nepředstavuje, že bude střežit svůj majetek (tedy dům) zvenku, neboť
správně odhaduje, že největší nebezpečí hrozí od vnitřního nepřítele. Ven je
ochoten vyjít jen v případě, že jste tam taky, aby Vás měl pod dozorem. Není to
však žádný pecivál domácí, i po baráku nachodí svých obvyklých denních 10 kiláků.
Není pro něj problém půl hodiny se honit kolem stolu, nebo ze sklepa do patra.
Je to typický nervák - neustále v pohybu.
Každý, kdo má psa, Vám řekne, že nejkrásnější odměnou pro
majitele je příchylnost, kterou zvíře projevuje. Na dobrmanovi je nejkrásnější
příchylnost jeho pánů, kterou si na nich vynucuje. V žádném případě nestrpí, aby
byl od pána odstrčen ani na minutku někým jiným, kdo nemá zrovna v ruce salám.
Již jsem uved, že pohyb je mu vlastní, takže taková vycházka
s ním vyžaduje buď půlkilometrové vodítko, nebo naddobrmaní sílu. Rád pozoruji
moji ženu, jak je nemilosrdně vlečena příkopy, trním a roštím, tažena černým
bleskem pronásledujícím srnu kdesi daleko na obzoru. A ještě si to pochvaluje.
Kdybych jí to udělal já, určitě by mi to nestrpěla. Pokud psa pustím z vodítka,
mizí do tří vteřin z dohledu a pak spolu dlouho hrajeme hru, kdy já na něj
volám: „POCEM, KEMNĚ, KNOZE…“ a on na mě sere. Hra končí tím, že se pes asi po
čtvrthodině přiloudá s výrazem neviňátka, kterému kape z huby krev, je seřezán a
jde na vodítko. Abych mu jeho „lundačky“ zpestřil, pouštím ho teď z vodítka jen
s náhubkem. To považuje za maximální podraz a snaží se okamžitě košík sejmout
mlácením hubou o nejbližší strom nebo o zem, což v současné zimě má za následek,
že za chvíli si celý košík napěchuje sněhem a dusí se.
Náš pes v zásadě ovládá tři povely a to Sedni, Lehni a
Přines, dále pak rozumí asi čtyřem dalším, ale jen pokud máte v ruce škvarky
(zejména povel Ke mně bez škvarku vůbec neslyší). Z lidské řeči má nejradši
slovo „VEN“, které pro něj znamená, že se jde na procházku, a naopak absolutně
nesnáší slovo „KOUPAT“. Dále chápe, že se mluví o něm, když se řekne „pes“, nebo
„dobrman“, ale protože zbytku projevu nerozumí, kroutí nad tím hlavou a
naznačuje, že se náramně diví, co jako o něm říkáte.
Jedna z jeho nejoblíbenějších činností jsou skoky do vzduchu
a do dálky (až 5 metrů). Pokud držíte nad hlavou koště nebo lopatu, vydrží po
nich skákat, dokud Vás to bude bavit. Až Vás to omrzí (jeho to nikdy neomrzí) a
lopatu upustíte, lapne ji do huby za široký konec a baví se tím, že ji nosí
podél plotu a brnká o něj násadou.
Přináší nám spoustu radostí. Jmenuje se Max!!
A já Moll.