Jaxe kupuje byt …

Možná jste to taky již řešili, uzrálo ve vás předsevzetí, že nastala doba udělat něco s bydlením a vybudovat si svoje vlastní hnízdo. I na mě to přišlo, jednoho krásného dne jsem si řekl, že mě už nebaví platit panu domácímu za pronajatý byt. Tak jsem se rozhodnul, že se trochu poohlídnu po nějakém bytě, který bych si případně mohl pořídit. Předem jsem věděl v podstatě pouze jedno, nechci si kupovat byt někde v centru, nebo zbytečně blízko centra naší stověžaté matičky. Až doteď, což bylo zhruba čtyři roky, jsem bydlel v pronajatém bytě na Zahradním Městě, což už podle jména, ale hlavně i ze skutečnosti není úplně typická Praha. Jsou zde sice paneláková sídliště, ale hned vedle někde i přímo mezi paneláky jsou rodinné domky, na dohled a co by člověk na několikrát s ohledem na fyzickou zdatnost každého jedince kamenem dohodil a zbytek došel pěšky je chráněná krajinná oblast u potoka Botiče. Takže ve mě uzrálo předsevzetí, že se minimálně zkusím poptat, zda bych byl schopen nějaký byt si se svými relativně skromnými finančními zdroji, který by měl minimálně dvě cimry, pořídit.

Jaxem tak jezdil do práce, všimnul jsem si, že v okolí mého dosavadního přebývání se staví hned několik domů. Jednou o víkendu, zůstávaje v Praze, vyrazil jsem na obchůzku, abych zjistil kdo, že to vlastně staví. Ještěže existuje ten internet a člověk nemusí fyzicky obcházet stavby, aby se dozvěděl informace o daném domě. Jak tak brouzdám po netu, narazil jsem na stránky jednoho z developerů, kde se mi zalíbila nabídka několika bytů, včetně možného financování, které bych byl, alespoň podle svého názoru, schopen zvládnout. No tak jsem opět použil jednu z vymožeností dnešní doby a poslal jsem email na adresu daného černožlutého develepora s dotazem na možnost koupě bytů.

Po odeslání emailu to začalo jít vše všechno jako po drátkách. Kontaktoval měl prodejce, který si se mnou sjednal schůzku, na kterou jsem vyrazil vybaven informacemi z webu, vyhlédnul jsem si několik bytů, které by se mi líbili. Dorážeje do sídla developerské společnosti, byl jsem uveden sličnou recepční (předpokládám že vzhled recepčních je jednou z podmínek přijetí na tuto důležitou pozici) k mému prodejci, dostal jsem nabídku na občerstvení. Tak jsem si objednal kávu a nějakou vodu. Teď už si ovšem nevzpomínám, jestli jsem toto občerstvení nakonec dostal. Ale jo kafe jsem měl a voda asi došla, no aspoň jsem neměl v břichu rybník a nemíchal sem to, šak kafe se taky vařilo snad z vody.

Po ukončení formální části přivítací, přikročili jsem k meritu věci, proč jsem se vlastně sešli. Chvilku jsem si povídali, co bych si vlastně představoval až se mě prodejce zeptal, zda jsem si už nějaký konkretní byt vybral. Nepodceňuje přípravu, vyndal jsem svoje poznámky, jasně jsem určil lokalitu, o kterou mě jde, a začal jsem na prodejce chrlit čísla bytů, které dle mého připadaly do úvahy a které podle jejich stránek byly volné. Poté následovala chvilka ticha, kdy prodejce hledal v katalogu, neboť tvrdil, že nějak změnili číslování a musí ověřit, zda čísla, která mu říkám, jsou podle nového či starého číselníku. Jakmile se zorientoval, tak začala další selekce, neboť na webu nebyly úplně aktuální informace. Některé byty vedené na webu jako volné byly již zamluveny. Nakonec jsme se dostali zhruba na tři byty z mého seznamu, které jsou volné a můžou za předpokladu splnění několika drobností jako je zaplacení ceny bytu případně býti moje. Nastala otázka, kdy bych vlastně chtěl bydlet, neboť lokalita, ve které jsem vybral byt, se budovala a dosud buduje na etapy. Když už jsem se rozhodnul, tak chci samozřejmě bydlet co nejdříve. Tímto rozhodnutím zůstaly v nabídce pouze dva byty, tak jsem v duchu hodil kostkou. Padla čtyřka, což mi moc nepomohlo, ale nakonec jsem píchnul prstem do plánku budovy a byt byl určen. Tím skončilo rozhodovací řízení.

Dostal jsem několik dní na rozmyšlenou, bylo to myslím přes víkend. V pondělí jsem poté zavolal obchodníkovi, že bych do toho šel. Domluvili jsme si další schůzku, kde už byla připravena smlouva o smlouvě budoucí, kterou jsme spolu podepsali. Dostal jsem kontakt na finančního poradce, se kterým budu řešit zajištění hypotéky. S ohledem na to, že jsem neměl finance na to, abych zaplatil částku za byt ze svého (no abych se přiznal, tak si nejsem úplně jistý, jestli by někdy takový datum nastalo), dostal jsem termín, do kdy musím mít jisto, zda dostanu hypotéku nebo ne. Další podmínkou bylo zaplatit první splátku ve výši 50.000 Kč do týdne od podepsání smlouvy. Kdybych náhodou neuspěl se žádostí o hypotéku, tak jsem mohl smlouvu zrušit a peníze bych dostal zpátky, což mě trochu uklidnilo.

Jako bonus jsem dostal kontakt na dva finanční poradce. No a abych nemusel řešit koho zkusit jako prvního, opět jsem použil vymožeností emailu a poslal jsem požadavek na schůzku na oba dva, čímž se mi elegantně podařilo rozhodnutí převést na ně, neb, kdo se první ozve, vyhraje. Nakonec byla rychlejší slečna nebo paní (to jsem nějak nezjišťoval). Tak jsme si domluvili schůzku, samozřejmě čistě obchodní, a já jsem vyrazil pln očekávání, zda budu pro hypoteční banku dostatečně „zámožný“ klient, aby mi ze svých skromných zdrojů získaných z nízkých procent z půjčených částek, které sotva hradí jejich náklady, poskytli úvěr na pořízení mého sídla.

Když jsem dorazil na schůzku, byl jsem překvapen, neb mi přišla naproti milá, sympatická slečna/paní. Chvilku jsem se domlouvali, kolik vlastně bych po bance chtěl peněz, kolik jsem schopen zaplatit ze svého a zda si vlastně s ohledem na své příjmy mohu hypotéku vůbec dovolit, neboť banky jsou tak hodné, že myslí na své klienty, aby po zaplacení všech dluhů měli alespoň pár korun na nákup nějakého toho žvance. Když jsem slečně/paní nadiktoval potřebné údaje, zadala všechna čísla do kouzelné tabulky a poté vyřkla pomyslnou kouzelnou formulku „tabulko, tabulko řekni, jestli se nám několikanásobně vrátí půjčené peníze“ a tabulka chvilku přemýšlela a nakonec vyřkla svůj ortel „sem s ním, bude platit jako mourovatej“. Takže prvním sítem jsem prošel úspěšně, dostal jsem formuláře, které musím vyplnit, a seznam všeho, co doložit. Kromě klasického výše příjmů jsem musel ještě od finanční úřadu získat potvrzení o bezdlužnosti, neb jsem si v mládí nechal udělat „živnosťák“, který již řadu let nepoužívám. Problém trošku byl v tom, že pro daný papír jsem musel jet do Jihlavy, jak asi všichni víme, nejenom úřední hodiny naši úřadů nejsou pro našince zrovna vstřícné. Slečna/paní mi ještě poradila, pokud „živnosťák“ nepoužívám, ať ho zruším, jinak budu muset na finančák pro potvrzení chodit častěji než by mi bylo milo.

Dobrá tedy, vzal jsem si formuláře, které jsem měl vyplnit. Jeden jsem předal svému chlebodárci, kde jsem obratem získal sumu mých příjmů. Když jsem sem viděl tu částku vcelku jsem se divil, kolik peněz stačím utrácet. Naplánoval jsem si v práci dovču a vyrazil do města mého rodného k získání dvou dalších papírů s razítkem. Naštěstí jsme si předem přes informované ověřil, cože všechno potřebuji, a byl jsem vybaven informací o tom, že k potvrzení o bezdlužnosti potřebuji třísetkorunový kolek. Takže plán byl jednoduchý před osmou otvírá pošta, tam koupím požadovaný kolek, poté se přesunu na FÚ, kde jsem měl přes informované domluveno malou protekcičku, kde známá informované pracuje na FÚ a ta mě zavede ke správné osobě vlastnící příslušné razítko. Až teprve na místě jsem pochopil, že ačkoliv budu uveden známou informované, neznamená to že uspěji a odvezu si požadovaný papír s razítkem. Paní úřednice, drahno podotknout, že to byla typická úřednice, se na mě přísně podívala a typickým „příjemným“ úřednickým hlasem se zeptala „co chcete?“. Vysvětlil jsem jí tedy svou situaci, že chci takou drobnost, jenom malý jeden papírek s razítkem, pouze že bych to potřeboval na počkání. Ihned jsem pochopil, že termín na počkání neobsahuje úřednický slovník a znamená to něco jako urážku úřední osoby. Dostalo se mi odpovědi, že to není tak jednoduchý. Zkusil jsem tedy uvolnit atmosféru a řekl jsem že mám všechny daně zaplacený, neb jsem nikdy nepodnikal na plný úvazek, ale pouze jako bokovku při zaměstnání a hlavně nikdy se mi nepodařilo vytvořit zisk. Na tuto vcelku nevinou poznámku jsem dostal strohou odpověď „to říkaj všichni!“. Takže mi zatrnulo a čekal jsem tedy tiše na svůj ortel. Nakonec se paní úřednice, když zjistila, že trvám na vydání osvědčení na počkání, přesunula skoro až ladným pohybem ke klávesnici svého počítače a začala do jakési černé obrazovky zadávat moje údaje. Po nějaké chvíli se od monitoru ozvalo „máte štěstí, pro vydání žádosti ale potřebujete kolek“, myslím, že tímto požadavkem byla paní úřednice přesvědčena, že oddálí vydání kýženého papíru. Byl jsem opět díky tomu, že jsem si přivstal, připraven a vcelku radostně jsem prohlásil, ten mám. Předal jsem tuto malou předraženou známku z mého pohledu bez jakékoliv filatelistického ceny úřednici, které nezbývalo než pomocí několika chvatů na klávesnici dát pokyn k tisku papíru, který jsem potřeboval. Když jsem vybojoval jedno vítězství, dodal jsem si odvahy a vyrazil jsem k boji s další úřední obludou, pomalu jsem se přesunul na živnosťák.

Obrněn trpělivostí a trochu apatií jsem otevřel dveře přijímací kanceláře a vyslovil svoje přání zrušit živnostenský list. Oproti paní na finančáku jsem se setkal s příjemným starším pánem, který mě vyzval, abych si sednul. Probral se mnou moje přání, doporučil mi, abych živnosťák nerušil, ale pouze pozastavil jeho platnost. S ohledem na pozdější vývoj události a tím způsobené další problémy jsem ho raději neměl poslechnout. Souhlasil jsem, pouze pozastavíme platnost, během chvilky byl připraven formulář, který jsem podepsal. Na základě toho vstřícný úředník připravil potvrzení o přerušení živnosti, požádal mě, abych chvilku počkal na chodbě, a on odběhnul nechat daný dokument podepsat k nějakému jinému úředníkovi. Takže přes prvotní komplikace a černé myšlenky se mi přece jenom podařilo získat všechny potřebné dokumenty během jednoho dne, neřkuli během dopoledne.

Doručil jsem tedy všechny dokumenty slečně/paní finanční poradkyni, která vše zkontrolovala a předala do hypoteční banky, kam jsem asi za zhruba dva dny došel upsat se třicetiletému závazku poctivě platit předepsané splátky. Za ochotu banky půjčit mi peníze či dokonce, že se vůbec zabývali moji žádostí, jsem dostal složenku na další mimořádný výdaj, a sice poplatek za zpracování úvěru. Prostě jsem nemohl odmítnout pomoci bance v její tíživé situaci a nezaplatit tento příspěveček, na který bych podle svých příjmů dělal asi půl měsíce.

Měl jsem tedy podepsanou smlouvu o smlouvě budoucí, hypoteční úvěr a čas zhruba tři dny na to, abych si vybral vnitřní vybavení bytu jako je dlažba, obklady, koberce atd., a případně zrušil navržené úpravy, které jsem nechtěl. Tak jsem kontaktoval svého osobního poradce, kterého jsem samozřejmě sdílel s dalšími klienty, tak velkou zase budovu nemají. Bohužel, než se mi podařilo dovolat se mu, daný člověk pro developera přestal pracovat ze dne na den. Ještě kolem poledne jsem ho viděl a večer už mu telefon nefungoval. Nakonec jsem přece jenom svého konzultanta dostal přiděleného, a tak jsem za ním vyrazil do vzorkovny, abych si vybral to vybavení. Nejhorší byl výběr obkladů a dlažby, neboť, když mi ukazovali jednotlivé panely, a nebylo jich zrovna málo, a na konci se mě zeptali, tak co že jsem si vybral, musel jsem konstatovat, že už si nepamatuji, jak vypadaly obklady na prvním panelu, tak jsem dostal krátký čas na výběr. Nakonec jsem si vybral všechno, co jsem si vybrat měl, konzultant si moje výběry poznamenal a přesunuli jsme se k jeho stolu, kde následovalo další domlouvání, neb bylo zapotřebí zkontrolovat, zda jsem si vybral vybavení ze standardu (respektive dle reklamní kampaně developera nadstandardu), nebo zda za něco budu připlácet. Původně jsem měl v úmyslu mít obklady v koupelně až ke stropu, ale když mi spočítali, kolik že bych musel doplatit, spokojil jsem se nakonec s obklady do výše dveří. Z reálu musí říci, že to stačí. Nakonec jsme se dostali i k úpravám, které mi už předem naplánovali, a chvilku jsme o nich diskutovali. Nakonec jsem akceptoval pouze podhledy a bodová světla na chodbě a v koupelně (asi jsem udělal dobře, jinak bych dodnes měl i zde drát ze stropu s objímkou a žárovkou na konci jako v ostatních pokojích). Následně jsme vedli debatu ohledně závěsného WC, pak jsem se zeptal, jaký že to bude mít pro mě přínos za ty peníze a jediné co mi byl osobní konzultant schopen říci bylo, že se pod závěsným záchodem dá vytřít, což byl pro mě chabý argument, obzvláště když jsem si představil, že pokud by se něco stalo s nádržkou na vodu, která je ve zdi, mohlo by to znamenat bourání v nové koupelně a za danou změnu bych měl platit další příspěvek. Usoudil jsem, že normální záchod mi úplně stačí, šak tam neplánuji dělat nic nadstandardního. Ještě jsem mohl případně pohybovat s příčkami v bytě, ale to mi připadalo vzhledem k pražádným zkušenostem v této oblasti jako vyložený hazard, takže jsem další změny nepožadoval. Vše jsme podepsali, dostal jsem složenku na doplatek za osvětlení v koupelně a chodbě, termín dokdy zaplatit a bylo to.

Od prvního oslovení prodejce po podepsání všech smluv uplynulo zhruba čtrnáct dní, ta rychlost mě vážně překvapila. Tak teď bylo přede mnou pouze čekání na dokončení stavby, průběžné kontroly stavu budování bytu a další, což už ovšem je na jiný příběh. Pozitivní informace na závěr. Zhruba po roce od podepsání první smlouvy s developerem jsem měl v ruce klíče od svého bytu, který tedy po pravdě vlastním spolu s bankou, ale ona není náročný spoluvlastník, spokojí se s pravidelným příspěvkem.

Pokračování mého příběhu jaxem pořizoval byt možná příště, pokud bude zájem redakce a hlavně, jestli autor najde čas a sílu k vytvoření dalšího dílu případného seriálu …

První díl končil tím, že jsme se s osobním konzultantem domluvili na úpravách bytu nad standard luxusního vybavení. Takže jsem měl vyřešeno počáteční fázi koupě bytu a teď zbývalo jen čekat a kontrolovat jak stavbu domu ve kterém jsem si byt koupit, pomalu ale jistě roste.

Jak pokročil čas začal jsem řešit další „problém“ s placením bytu neb se blížil termín další splátky bytu, tentokráte z hypotéky. Smlouvu o hypotéce jsem měl podepsanou, jen pro čerpání jsem musel doložit bance určité dokumenty. Jak se blížil čas splátky a nic nedělo, byl jsem poněkud nervózní. Po nějaké době jsem to už nevydržel a kontaktoval jsem prodejce, že se velmi přiblížil termín splátky bytu z hypotéky, ale že zatím stále nemám požadované dokumenty pro banku. Prodejce se omluvil a pravil, že na tom pracují a jakmile to bude připraveno, tak mě kontaktují, je přeci v jejich zájmu, aby dostali peníze. To je sice pravda, ale ve smlouvě je stanovena pokuta při neplacení včas, což je poměrně silná motivace. Uklidnil jsem se v okamžiku, když se na mých osobních stránkách změnil termín první splátky bytu z hypotéky.

Teď nevím, jestli jsem již něco říkal o osobních stránkách, ale asi ne. To bylo jedna z věcí, která se mi na developerovi líbila. Každý klient měl zřízen webové stránky, kde byly jednak uložené naskenované smlouvy, které podepsal, dále tam byly uvedeny informace a kontakty na jednotlivé lidi, se kterými komunikoval. Dal se tam sledovat stav stavby, kdy se objevovaly informace o dokončení určité etapy výstavby. Našly se tam i informace o termínu splátek, včetně informace, kdy byla která splátka připsána na účet developera. A v neposlední řadě tyto stránky sloužily ke komunikaci mezi mou jako klientem a jednotlivými lidmi od developera.

Po delší době, kdy jsem na stavbě nebyl, jsem opět naplánoval svoji kontrolní návštěvu. Bylo to 5 měsíců a 2 dny po první návštěvě. Impulsem myslím byla, pokud se správně pamatuju, informace, že byla dokončena hrubá stavba a vnitřní omítky. Opět jsem vyfasoval přilbu, tentokráte jsme do baráku vešli vchodem, který budu používat. Vyšli jsme do mého patra a narazili jsme na překážku. Dveře k bytům byly zamčeny a klíčníka se nebylo možné dovolat. Možná to bylo i tím, že tam byl dost mizerný signál. Tak jsem na chodbě osiřel a stavební dozor se vydal najít klíčníka, který zpřístupní byt osobně. Teď už to začalo vypadat jako v domě, stěny měly omítku, bylo vymalováno, položena dlažba, všechno, co šlo, bylo zabaleno do igelitů, tak aby to předčasně nedošlo k úhoně. Když jsme se konečně probojovali do mého bytu, tak i zde byly vnitřní omítky hotové, bylo vymalováno. Jedině dráty koukaly v pokoji a v ložnici ze stropů. Teda nebyly to jenom holé dráty, na jejich konci byla objímka se žárovkou. Nutno podotknout, že tento stav mi vydržel dlouhé měsíce po nastěhování. V době návštěvy byla vypnutá elektrika, takže, ačkoliv byla koupelna již obložena, vana usazena, moc jsem toho neviděl, neb tam byla tma. Z vybavení bytu v podstatě zbývalo pouze položit v ložnici koberec a v pokoji plovoucí podlahu. Byl jsem ujištěn, že stavba pokračuje relativně podle časového plánu a termín dokončení se stihne. Opět jsem udělal pár foteček vývoje svého bytečku. Zde důležitá informace, před touto návštěvou jsem se rozhodnul a pořídil jsem si vlastní digitální foťák :o).

Při podpisu smlouvy se mi do paměti vrylo datum 15. 12. 2006, kdy má být byt hotov. I prodejce mi říkal, že na Silvestra už budu mít klíče. Na základě těchto informací a podle vývoje stavby jsem se rozhodnul a k 30. 11. 2006 jsem poslal panu domácímu výpověď z pronajatého bytu. V nájemní smlouvě byla stanovena dvouměsíční výpovědní lhůta, takže jsem měl dost času, alespoň jsem si to myslel.

Zhruba v půlce prosince jsem se informoval, jak to vypadá s předáním bytu a kdy bych mohl mít klíče. Poněkud mě zarazila informace, že finální kontrolní prohlídky, což je předposlední krok k převzetí bytu, začnou na konci prosince a potrvají několik měsíců s ohledem na počet vlastníků tří domů, které se dokončovaly ve stejném termínu. Po této informaci od stavebního dozoru jsem si domluvit termín této prohlídky a poté jsem kontaktoval prodejce, jak to že byt bude k dispozici až po novém roce, když ve smlouvě je uvedeno že v půlce prosince. Na jednu stranu jsem se i trochu těšil, neb developer se upsal ke smluvní pokutě 1.000 Kč za každý den prodlení. Jaké ovšem bylo moje překvapení, když jsem v hovoru s prodejce dozvěděl, že jsem si smlouvu asi špatně přečetl, neb tam není uveden termín převzetí bytu, ale dokončení domu, což znamená, že do tohoto termínu musí developer podat žádost o kolaudační rozhodnutí, což bez problému stihnou. No nic, říkal jsem si, na začátku ledna proběhne kontrolní prohlídka a do konce měsíce budu mít klíčky. Smlouva na nájem bytu mi končí posledního ledna, takže to v pohodě stihnu.

Šestnáctého ledna jsem dorazil na svoji kontrolní prohlídku, při které jsme našli několik závad v bytě. Ještě mi třeba nepoložili koberec v ložnici, chyběly přechodové lišty apod. Nejpodstatnější byla ovšem informace, že v žádném případě do konce ledna nedostanu klíče od bytu a už vůbec ne že budu bydlet. Tímto zjištěním jsem byl postaven před nemilou věc, pronajatý byt mám opustit k poslednímu lednu, ale do nového bytu se ještě nedostanu, co budu dělat? Jedna pozitivní zpráva přece jenom byla, už šla elektrika, takže jsem konečně viděl i koupelnu a mohl jsem udělat fotečku i zde.

No nic, jsou asi jenom dvě možnosti, buď se s panem domácím dohodnu na prodloužení smlouvy ještě o měsíc. Nebo si budu muset někde najít asi i najmout prostor, kam složím svůj svoje věci z pronajatého bytu a do předání nového bytu se přesunu do Jihlavy. Naštěstí jsem se domluvil s panem domácím na prodloužení mého nájmu ještě o jeden měsíc, ale asi to bylo i s ohledem na to, že jsme spolu neměli žádné problémy a nového nájemce taky ještě neměl.

Termín převzetí bytu byl stanoven na šestého února. Společně se stavebním dozorem jsme provedli kontrolu, zda byly odstraněny všechny závady, které jsme našli při kontrolní prohlídce. Na první pohled bylo jasné, že se z nějakého i pro stavebního dozoru neznámého důvodu se nezdařilo položit koberec v ložnici. Po několikaminutovém telefonickém hovoru stavebního dozoru s firmou, co to měla dělat, jsme se domluvili, že převezmu byt s tím, že mu nechám klíč od bytu a druhý den se koberec položí. Já si to poté přijdu zkontrolovat a při té příležitosti vyměníme zámek ve dveřích. Jak jsme se domluvili, tak se také stalo. Za dva dny jsem opět přišel, koberec byl již položen, takže zbývalo pouze přetřít zábradlí na balkoně, ale s tím se muselo počkat, až budou lepší klimatické podmínky.

Mám klíče od bytu, ale nastěhovat se ještě nemůžu, neb nedoběhlo kolaudační řízení a před nabytím právní moci se byt nesmí užívat k bydlení,ale můžu začít pořizovat zařízení. Ještě mám nějaký čas, jsme na začátku měsíce. Po převzetí klíče od bytu jsem začal řešit otázku, jak se přestěhovat ze svého stávajícího pronajatého bytu do nového. S ohledem na to, že jsem nyní přebýval pouze v garsonce, což, jak jsem se nedávno dozvěděl, není jednopokojový byt, ale že v něm bydlí svobodný pán a může si tam vodit ženský, jsem se v podstatě stěhoval z jedné garsonky do druhé ovšem poněkud větší. Říkal jsem si, že nemám zase tolik věcí, tudíž bych si to mohl odstěhovat i sám za malého přispění ještě jedno silného jedince, neb přece jenom ledničku, pračku a gauč bych sám neodstěhoval. Začal jsem řešit otázku, jak se přesunout z garsonky A do garsonky B. Finálně jsem zvažoval dvě možné varianty. První byla najmout si dodávku a najít jednoho silné a ochotné jedince, který mi pomůže přestěhovat se. Druhá varianta byla najmout si profesionální stěhovací firmu a nechat všechno na nich. Začal jsem teda přes web zkoumat možnost půjčit si dodávku, posléze jsem zjistil, že to není problém, ale finančně se to zase tak moc neliší od toho, když si objednám stěhovací firmu. „Lenost“ vyhrála a já jsem si po malém výběrovém řízení na netu vybral jednu firmu, kterou se nechám přestěhovat. Pomalu ale jistě se blížil konec února a kolaudační řízení ne a ne skončit, tak jsem se nakonec rozhodnul, že už není čas čekat a určil jsem si den na svoje přestěhování do nového bytečku.

Přes net jsem objednal stěhovací firmu na pozdní odpolední hodiny. Den předem jsem rozebral nábytek, který rozebrat šel. V hodinu „H“ přijeli dva maníci s dodávkou, v rychlosti jsme se domluvili co a jak, chtěl jsem od nich ještě zlikvidovat starý koberec a skříň. Začalo stěhování z garsonky „A“ ve 12. patře paneláku s nákladním výtahem. Asi za 20 minut měli naloženo a přesunuli jsme se z kopce dolů před dům, ve kterém byla garsonka „B“ ve 4. patře s osobním výtahem. Ihned po příjezdu jsem zjistil nepříjemnou věc, výtah nejezdil, takže všechno se musí nastěhovat po schodech. V tomto okamžiku jsem si děkoval za rozhodnutí najmout si stěhovací firmu, sice v objednávce bylo uvedeno, že v novém domě je výtah, ten tam byl, ale nejezdil. Ačkoli při nakládání věcí z garsonky „A“ mi tato parta nepřipadla jako profíci, v novém domě jsem musel před něma smeknout a v duchu se jim omluvit. Neb když jsem viděl, jak si na popruhách na zádech rovnají jednotlivé kusy nábytku tak, aby nechodili tak často a v podstatě kromě pračky, kterou nesli ve dvou, vynosili jednotlivé kusy postupně na svých zádech, pochopil jsem, že není dobré dát na první dojem. Po vynesení poslední kusu nábytku, což byla ta pračka, jsme spolu zúčtovali, připravil jsem přirážku za vynášku po schodech a byl jsem rád, že to mám za sebou. Ještě jsem došel k jednomu zjištění. Čas na nastěhování nábytku do nového bytu byl kratší než čas potřebný pro vystěhování původního bytu. Než jsem sbalil věci z původního bytu, nikdy bych nevěřil, že jsem mohl mít tolik věcí v tak malém prostoru. Tu noc jsem strávil v novém bytě, večer jsem zjistil, že nejsem jediný, kdo tu už bydlí.