Aniž bychom chtěli konkurovat dnes již legendárnímu seriálu Oliheň, jehož ozdravné účinky mezi náš šíří Míra doctor, nemůžeme milému čtenářstvu tajit, že alkohol, zvláště pak pivo, je věčnou inspirací i dalším osvětovým pracovníkům. Jednoho takového Vám dnes představujeme. Je to muž vzdělaný a v historii kovaný, jež zvedá půllitry se stejnou lehkostí jako plní papír vzletnými slovy.

In Pivo Veritas aneb osvětové pojednání o jednom lahodném nápoji

Lok prvý - krátce z pradávných dějin
Pivo je prastarý nápoj – první písemné a obrazové záznamy o jeho přípravě a pití jsou staré 5 tisíc let a pochází ze starého Egypta a Sumeru. Lahodný nápoj se však konzumuje mnohem déle, Sumeřané a Egypťané měli však navíc schopnost předat díky znalosti písma své zkušenosti dalším pokolením. Řekové a Římané, tedy přímí předchůdci dnešní evropské civilizace, ničím nepřispěli k zdokonalení technologie pivovarství. Ve starém Římě považovali pivo za nápoj nechutný, ba dokonce zdraví škodlivý a s odporem přenechávali jeho pití těm, které označovali za Barbary – tedy např. Germánům, Galům ale i Slovanům. Za vše hovoří stanovisko Juliána Apostaty (císařem v letech 361–363), který ve svém epigramu přirovnal galské pivo k páchnoucímu kozlu v protikladu k nektarové vůni vína.

Lok druhý - pivo u Slovanů, potažmo u Čechů
Slované se pivu nebránili, ba právě naopak. Ostatně název „pivo“ je běžný ve všech slovanských jazycích, původně totiž neznamenal jen pivo v dnešním slova smyslu, ale nápoj vůbec, nápoj, který se s oblibou a taky často pije. V českých zemích, na Moravě a ve Slezsku byly vždy podmínky pro pěstování vína méně příznivé, to však bylo bohatě vyváženo dokonalými podmínkami pro produkci kvalitního chmele a ječmene. Proto bezpochyby platí, že žádné jiné řemeslo nesouviselo v minulosti tak úzce s hospodářským a proto i s politickým vývojem Čech jako pivovarství. Protože bylo mocným zdrojem příjmů, působilo jako barometr hospodářských vzestupů a poklesů, krizí a bankrotů. O právo várečné probíhaly ostré spory mezi právovárečnými měšťany a pivovarníky, později i mezi královskými městy a šlechtou. Do těchto sporů musel zasahovat i panovník, byly velmi dramatické a dlouhé a kdybychom je chtěli jen stručně popsat, umřeli bychom žízní.

Lok třetí - kdo a jak psával o českých pijanech
O pivu psávali i ti, do nichž bychom to dnes rozhodně neřekli, např. tak řečený Dalimil ve své Kronice, nebo i sám Mistr Jan Hus. Právě proto, že pivo tak úzce souviselo s Čechy a jejich povahou, mnohé zahraniční osobnosti neopomněly jeho vliv připomenout. Uveďme například Eneáše Silvia Piccolominiho, pozdějšího papeže Pia II., který shrnul své poznatky z cestování po Čechách v době Jiřího z Poděbrad do své Kroniky české, kde mj. napsal: „Lid po všem království opilý a břichu oddaný, málo pilný a novin žádostivý...“. Podobně i velvyslanec vévody Mantuánského po svém pobytu v Čechách v r. 1531 lakonicky konstatoval, že češi velmi mnoho jedí a dodal: „Obchodu se neoddává nikdo a věci se vyřizují jen po krčmách...“.

Lok čtvrtý - zlaté a temné časy pijanství v zemích českých
Naprosto ojedinělé z hlediska pití a obžerství pak bylo celé 16. století – náboženské rozbroje ustoupily do pozadí, války žádné a pokud, tak jen lokální, navrch pak nebývalá ekonomická prosperita, to všechno se projevilo v rozmachu pití. Veselým pijáckým společnostem se tehdy v krčmách říkalo Frantovské cechy či bratrstva Frantů (pojem Franta se totiž používal pro označení nezbedy, pijáka, hýřila, světáka a karetníka), které si mnohde sestavovaly své vlastní bláznivé řády a zákony se seriozními názvy, jako třeba Právo pijanské či Řád mokrého bratrstva. V jednom z nich se Bratři z mokré čtvrti chlubí, že už 10 nebo 20 let neviděli vycházet slunce, protože když zapadalo, nebyli už střízliví a když vycházelo, ještě nevystřízlivěli...Všechen tento blahobyt a veselí zničila 30-letá válka – drastický úbytek obyvatelstva Království o téměř 1/3 a katastrofální hospodářský úpadek se projevily i v pivovarnictví – měšťané zchudli a nemohli vařit pivo, na zpustlém venkově pak pro pivo nebyl odbyt. Utužení náboženské morálky navíc vede k vydávání mnoha mravoučných knih, kde je opilství tvrdě haněno. V jedné takové knize, vydané na Starém Městě pražském v r. 1642 autor dokonce jím nenáviděné opilství třídí na druhy: hovadské, volům podobné, psům rovné, ovčí, telecí, opičí a svinské jako nejhorší forma.

Lok pátý - pivo a panny v šencích a krčmách
Častým zvykem bývalo spojení šenkýřské živnosti s prostitucí, na což reagovala mnohá nařízení, vydaná pro šenkýře a krčmáře, v nichž se zdůrazňovalo, že ve svých podnicích nesmí trpět osoby „podezřelé a lehké ženky ani dívky nestydaté“ a „hanebné hříchy a oplzlosti“. Věčným vztahem opilství a erotiky se zabývá i spis z 16. století, koncipovaný jako dialog mezi andělem a ďáblem – podle anděla je opilství potupa především pohlaví ženského, protože ženy jsou mdlejšího přirození a mají menší svědomí. Ďábel sympaticky reaguje, že je přece dobře, když panny a paní pijí, neb „potom ve všem povolny budou“.Kladný vztah pivo milujících Čechů k ženám pak krásně dokládá jeden z žertovných nápisů, které bývávaly dříve na hliněných a vypalovaných korbelích a džbáncích : „Do půlnoci u pěny, po půlnoci u ženy.“

Lok šestý - pivní jména a příjmení
V prostorách, kde se vařilo a pilo pivo, vznikla i celá řada jmen – Sládek, Mládek, Mladina, Pivný, Spilka, Chmelíček a další celkem obyčejná jména, která se mnohdy udržela dodnes. Ti ctihodní občané, kteří si však nadmíru oblíbili chmelové zlato a navíc ještě dobrou krmi, tak byli nositeli zcela originálních jmen: pan Řídkýpivo, Jelito, Žrout, Píč, Tlačipupka, Zlamjelito, Zabilpivo, Krčma, Bumba, Nechoďdomů a dokonce i pan Nasralvhrnec, Vyžraljinak, Pytlíkzásobenej.

Lok sedmý - něco pivního optimismu na závěr
Mimořádná osobnost renesančních Čech - přírodovědec, matematik, astronom, nositel humanistických myšlenek a osobní lékař císaře Rudolfa II. Tadeáš Hájek z Hájku vydává v r. 1585 své výjimečné, latinsky psané dílo „O pivě a způsobech jeho přípravy, jeho podstatě, silách a účincích“, kde neobyčejně chválí pivo a obhajuje ho dokonce i před vínem. Poslechněme si tedy moudrá slova tohoto ve své době neobyčejně vlivného člověka: „Povahám silným a tvrdým (jako jsou obyvatelé od 17. rovnoběžky k severu) je pivo příhodnějším, užitečnějším a zdravějším nápojem, než oněm změkčilým a příliš rozmařilým, kteří hned při lehkém fouknutí větérku churaví. Řádně připraveno je pivo velmi zdravé a velmi živné, ducha našeho upevňuje a povzbuzuje a mysl rozveseluje a utužuje, není nepohodlné nervům... Vidíme, že všechny národy, které pivo konzumují, jako jsou Angličané, Švédové, Dánové, Sasové, většina Němců, Čechové, Slezané, Poláci a celé Sarmatsko, jsou stejně tak zdraví a statní jako jiní, kteří užívají vína a medoviny, a jsou také nejkrásnější, nejzdravější a nejsilnější. A abych souhrnem řekl, pivo je nápoj každému věku a pohlaví velmi užitečný, což je víno sotva.“

Lok osmý - na zdraví a do dna !

Liborek