HOSPODY, HOSPODY A RESTAURACE

Motto:
Z hospody odcházím s pocitem těšení se na hospody příštího dne.
Bohumil Hrabal

HOSTINEC KORUNA

Bečov nad Teplou se nachází asi 20 km od Karlových Varů a lze jej charakterizovat jako městečko na pokraji chráněné krajinné oblasti Český les, na jehož rázu jsou – jako ostatně u mnoha měst a vesnic v pohraničí – dodnes neblaze patrné násilné události 20. století, konkrétně 2. světová válka a následný odsun (politicky korektní vyjádření), resp. vyhnání (realistický popis skutečnosti) původního německého obyvatelstva. Nelehkou historii si návštěvník jedoucí vláčkem od Karlových Varů uvědomí hned po příjezdu – přímo naproti nádražní budově se totiž nachází ruiny kdysi nepochybně prosperujícího hotelu, z něhož bohužel zbyla jen vytlučená okna, oprýskaná omítka a děravá střecha.

Leč netruchleme více, než je zdrávo a zamiřme do centra, nad nímž se vypíná mohutná silueta goticko-renesančního hradu (jeho nejstarší část vystavěli Rýzmburkové již ve 14. století) a přilehlého barokního zámku. Interiéry zámku zpřístupněného teprve před několika lety jsou četnými zástupy turistů přitahovány zejména díky pečlivě restaurovanému skvostu evropského významu – románskému relikviáři svatého Maura. Velmi zajímavou pohlídku této památky nevyčíslitelné hodnoty doprovázenou pěknou výstavou o restaurátorských pracích je následně nutno odborně zhodnotit, a proto turista rád ze zámku vyrazí do přilehlého městečka.

Přímá ulice počínající hned u zámecké brány ze všeho nejvíce připomíná jakoukoli norimberskou Gasse – nejen jazykem většiny turistů, ale také architektonickým slohem mnoha měšťanských domů. To by sice vůbec nevadilo, horší ale že cenově se ulice blíží pražské mondénní třídě Na příkopech. Proto rychle dál, okolo kostela a to již jsme před domem č. p. 155, kde se nad vchodem skví zjevně letitý nápis Národní kavárna. To je nepochybně dokladem, že restaurační podnik je tu již celá desetiletí. Nyní ovšem krčma nese název Koruna a kdo do ní vstoupí, rozhodně neprohloupí.

Pomineme-li pro tuto chvíli venkovní terasu na druhé straně ulice (kde je jistě v letních měsících dostatek turistů a cyklistů) a soustředíme se na vnitřek, působí lokál velmi útulně, a to nejen díky nevelkým rozměrům, ale zejména pro příjemnou oranžovou barvu stěn kombinovanou s dřevěným obložením. Kdo si chce zahrát kulečník, může – pakliže nebude neustále trnout hrůzou, že na něj přitom spadne převrácený valník visící ze stropu přímo nad kulečníkovým stolem. My si raději sedneme k poctivému dřevěnému stolu a prozkoumáme nabídku jídel i nápojů. Co se piva týče, milovníka pestrosti rozhodně musí potěšit, že nepodávají obligátní „GambrinusdesítkuPlzeňdvanáctku“, tedy kombinaci piv, kterými je naše republika takřka kobercově poseta. Místo toho je na čepu regionální pivo z rodinného pivovaru v Chodové Plané – Chodovar, který má ve znaku bílého pejska Albiho (pozn. pro příznivce ledního hokeje – neplést s Robertem Reichlem). Cena 17 Kč za půllitr dvanáctistupňového piva je v dubnu 2010 téměř z říše snů – a to se ještě paní výčepní skoro omlouvá, že donedávna stálo 15 Kč, ale museli zdražit v reakci na předchozí zdražení ze strany pivovaru. Na jiné pivo ale rozhodně přejít nechtějí, protože toto hostům chutná a vzhledem k velmi příznivé ceně ho tu vypijí více, než kdyby stálo o 4–5 korun více, jak je obvyklé jinde. To je aspoň k hostu vstřícná obchodní taktika!

Obsluha je vůbec klenotem této hospůdky. Sympatický pán (výčepní a současně číšník) a paní (výčepní, číšnice a kuchařka v jedné osobě) mají svou práci zjevně rádi a i o své hosty se náležitě starají. Jak jinak si vysvětlit například dobré rady, které paní dává místní omladině ohledně líbání se („1. května pod rozkvetlou třešní, jinak pod břízou“). Navíc se mile chovají i k sobě navzájem – vždyť v které jiné hospodě se personál oslovuje „dědo“ a „babičko“.

Co se jídla týče, suroviny pochází zřejmě povětšinou z místních zdrojů. V době naší návštěvy se to bohužel projeví i negativně – pečené koleno není k dispozici, neboť obecní řezník je už delší dobu nemocen. Tak snad příště. Ale jinak jídlo nezklamalo – ať už máme na mysli hustý boršč nebo smažený sýr (mimochodem – smažený ještě klasicky, „postaru“ na pánvi, nikoli ve fritovacím hrnci).

Při jídle je dostatek času sledovat místní genius loci, k němuž vydatně přispívá jakýsi vědomostní hrací přístroj umístěný vedle vstupních dveří. Dvojice místních přiopilých štamgastů u něj soustředěně postává po celou dobu naší návštěvy. Půvabně pak působí, když si jeden z dvojice odskočí k výčepu pro cigarety a druhý na něj tázavě přes celý lokál volá: „Kde byl položenej první podmořskej kabel, vole?“. Ne, žádní opilci, nýbrž zdatní účastníci vědomostních soutěží.

Hudba neřve, jako je tomu v mnoha jiných lokálech. Hraje decentně a jde napříč všemi žánry – od taneční hudby přes Beatles a AC/DC až třeba k Pavlu Dobešovi. Její zdroj se nám nicméně odhalit nepodařilo. Rádio to nebude (není slyšet žádné povídání ani reklamy), tak možná kazeta. Nebo to možná pouští nějaký DJ skrytý za stěnou či ve sklepě. No, špatně by se tu určitě neměl.

Sečeno a podtrženo, atmosféra je tu vysloveně domácká. Když jde člověk na toaletu vedle výčepu a marně hledá klíč od zamčených dveří, paní výčepní promptně přeruší debatu s místními štamgasty, ukáže na klíč se zeleným přívěskem visící vedle výčepu a vesele zavolá: „Támhle visí, zlatíčko, ten zelenej!“. Jen houšť takových hospod!

Hostinec „Koruna“
náměstí 5. května 155
Bečov nad Teplou

Provozní doba: po–pá 11.30–22.00

 

Libor Dvořák alias žíznivý Vrčík alias Ruda Pivrnec