Absint je nápoj, který má svá velká úskalí, ale na druhou stranu je to nápoj, který je výrazně spjat s velkými jmény a stejně jako kolem dýmek či doutníků se kolem něj vytvořila lákavá atmosféra tajemna.
        Kde se vůbec vzal absint a co se za tímto názvem skrývá? Začít můžeme u toho. co dělá absint absintem a co mu dalo i jméno. Artemisia absinthum neboli pelyněk pravý je základní složkou smaragdově zbarveného nápoje výrazně hořké chuti. Kromě něj slavný nápoj obsahuje i další byliny. Anýz, koriandr, fenykl, meduňka, heřmánek... to jsou jen některé z nich, přesný recept je vždy tajemstvím výrobce. Vody v absintu příliš mnoho není, tento totiž patří mezi nejsilnější vyráběné alkoholické nápoje, až 80 % opravdu není málo.
        Vysoký obsah alkoholu však nebyl jediným důvodem, proč se tento nápoj stal ve své době tak oblíbeným, ale to předbíháme. Původ absintu vůbec není ukryt v šedém dávnověku. Tajemství výroby absintu přivezli do vlasti francouzští vojáci, kteří dobývali Alžír. Hořký nápoj jim pomáhal zahánět sužující žízeň, a zároveň jim chutnal tak, že si ho s sebou přivezli i do vlasti, kde došel obrovské obliby. Stejně oblíben byl také absint švýcarský, byl proslaven svou kvalitou, kterou mu dodávala síla bylin sbíraných na horských lukách.
        Obzvláště si tuto opojnou tekutinu zamilovali lidé tvůrčí, umělci, kteří v absintu hledali inspiraci a tvůrčí sílu. Proč zrovna v absintu? Důvod se ukrývá právě v pelyňku, který nejenže je úděsně hořký, ale kromě toho obsahuje substanci zvanou thujon. Ta mimo to, že je karcinogenní, způsobuje změny smyslového vnímání, bezvědomí, a pokud to opravdu přeženete, tak i nenávratné poškození centrální nervové soustavy. Děsivé, že? Současní výrobci ale tvrdí, že pokud nebudete pít absint po litrech, nic tak hrozného se vám stát nemůže.
        Tyto neblahé účinky nadužívání absintu vedly počátkem tohoto století k jeho zákazu v mnoha zemích celé Evropy, který trvá dodnes. Na druhou stranu je však nutné dodat, že počátkem tohoto století byl alkoholismus velmi rozšířen a omezován byl prodej všeho tvrdého alkoholu, včetně třeba londýnského ginu. V současnosti je absint dostupný hlavně ve Španělsku. Dánsku, v České republice (jen vzpomeňte kavárny Slávia a slavného obrazu Piják absintu) a ve Velké Británii, kde je dostupný absint dovážený od nás.
        Kromě svých účinků, které jsme právě probrali, je absint oblíben i pro svou barvu a jednu vlastnost s ní spjatou. Pokud k absintu pomalu doléváte vodu. změní se totiž smaragdová zeleň v barvu mléka. Tento proces je oku velmi libý a je součástí rituálu pití tohoto nápoje, který se v této formě pomalu usrkává po malých doušcích.
        Další způsob, jak pít absint, je poněkud méně ušlechtilý, ale o to více u nás rozšířený. Ve sklence absintu se namočí lžička cukru, směs se zapálí a vznikající karamel se nechá pomalu kapat do nápoje. Až plamen klesne, zbytek cukru se rychle smíchá s obsahem skleničky a vypije. Nic ušlechtilého, ale tak už to u nás je. Ale ještě pořád to můžeme změnit. Proč nevrátit absintu jeho starou slávu, kterou už popsal Hemingway v knize Rajská zahrada?