Becherovka - nápoj známý a všeobecně oblíbený u nás doma i daleko za hranicemi, nápoj charakteristické světlé barvy a kořeněné chuti, nápoj, který v malých dávkách léčí a ve velkých uzdravuje. Málokterý druh tvrdého alkoholu je pro naši zemi typičtější. Zatímco některé druhy alkoholu zazářily, zapadly a dnes už o nich nikdo neví, a zatímco u jiných původní obliba postupně upadala a v současnosti je pije už jen pár skalních příznivců, Becherovka se drží na naší alkoholové scéně stabilně už skoro 200 let a naopak jejích vyznavačů stále přibývá. Důkazem je i to, že zdomácněla taky v našich vládních kruzích a blahodárně působí na rozhodnutí jednotlivých ministrů i vlády jako celku. Sám jsem s Becherovkou provedl bezpočet pokusů na vlastním těle a vždycky s nejlepšími výsledky. Becherovka je zároveň lék, pro lékařské účely byla jako žaludeční likér původně vyrobena a její autor byl lékárník. Každý jistě rád potvrdí, že pro ni doslova platí pořekadlo, že kudy teče, tudy léčí. Zkrátka se o ní dá asi těžko říct něco negativního.
        Když jsem se rozhodl o Becherovce napsat, měl jsem představu, že nebude problém sehnat o ní dostatek informací. U tak známé potraviny by to člověk předpokládal. Začal jsem listovat různými slovníky a encyklopediemi, ale čekalo mně nemilé překvapení. Tak Masarykův slovník naučný heslo Becherovka vůbec neobsahuje. Také jinak spolehlivý Otta zarytě mlčí. Ani v novějších slovnících z 2. poloviny minulého století to nebylo lepší. Až Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích Diderot z roku 1996 přináší sice trestuhodně stručnou, ale zároveň plně vystihující definici. Podle ní je Becherovka "bylinný likér nasládle hořké nebo hořké chuti, vyráběný v Karlových Varech podle tradiční speciální receptury". Takže jsem nakonec stejně skončil na internetu a tam už bylo z čeho vybírat. Z toho je vidět, že vyznavači internetu mají Becherovku ve větší oblibě než akademikové sestavující encyklopedie.
        Ale teď už pár seriozních informací z historie našeho oblíbeného nápoje. Je to historie bohatá. Všechno to začalo samozřejmě v Karlových Varech a jak jinak než nevinně. V roce 1805 tam přijel říšský hrabě Plettenberg-Mietingen. V jeho doprovodu byl i jakýsi podivínský anglický lékař Dr. Frobrig. Hrabě se i se svým lékařem ubytoval v domě U Tří skřivanů, který patřil karlovarskému lékárníku Josefu Becherovi. Becher s Frobrigem si brzy padli do oka - měli společnou zálibu v míchání bylin, aromatických olejů a alkoholu. Když Frobrig Karlovy Vary opouštěl, věnoval Becherovi jednu recepturu, která ho prý zaujala. Josef Becher tehdy netušil jaký poklad to dostal darem, ale i jemu se recept zalíbil a další dva roky podle něj zkoušel připravit alkoholický nápoj. Nakonec našel ty správné poměry ingrediencí a v památném roce 1807 začal ve své lékárně prodávat originální žaludeční likér. Název Becherovka se tehdy ještě nepoužíval, lihovině se říkalo Karlovarská anglická hořká, Karlovarská nebo Anglická hořká, souběžně se užívalo německé označení Original Karlsbader Becherbitter.
        Josef Becher vyráběl svůj vynález až do roku 1841, kdy rodinný podnik převzal jeho syn Johann. Je to ten Johann, s nímž se dneska můžeme setkat na každé lahvi Becherovky. Byl to zdatný obchodník, postavil novou továrnu, pořídil nové stroje a začal taky plnit Becherovku do typických plochých lahví. Po něm nastoupil do čela závodu syn Gustav. Ten pojmenoval firmu po svém otci "Johann Becher" a nechal u obchodní komory v Chebu zaregistrovat ochrannou známku Becherovky. Už ve 2. polovině 19. století se totiž Becherovka musela bránit mnohým padělkům, které se za ni vydávaly. Poptávka po likéru se stále zvyšovala a od přelomu 19. a 20. století se sláva Becherovky začala šířit i za hranice Rakouska-Uherska. Becherovka se stala populární ve Francii, Itálii, Španělsku i v Egyptě. Firma začala sbírat i mnohé ceny a medaile, mj. i na výstavách ve Vídni a v Paříži. Před první světovou válkou se Becherovka dodávala i na císařský dvůr do Vídně (60 litrů likéru měsíčně).
        První světovou válku přežila Becherovka bez úhony, naopak se díky dodávkám pro armádu stala ještě populárnější. Za první republiky pokračovalo její pronikání na zahraniční trhy, ve 30. letech se začala prodávat v USA a roku 1938 byl zahájen prodej v Anglii, ve vlasti jednoho z autorů receptu. Druhá světová válka byla ve znamení útlumu a omezení výroby a po jejím skončení čekalo firmu znárodnění. Továrnu řídili dosazení národní správci, výroba Becherovky sice pokračovala, ale o rozvoji se nedalo mluvit. Koncem 50. let se dokonce vážně uvažovalo o zastavení výroby. K tomu naštěstí nedošlo, Becherovka se udržela jako tradiční značka a získala si zase svoji starou slávu.
        Bylo by asi těžké najít někoho odrostlejšího, kdo by Becherovku neochutnal. O její popularitě svědčí i existence spolků a sdružení založených právě na oblibě a konzumaci této lihoviny. Jednou z těchto korporací, na niž jsem narazil na internetu, je tzv. Becherova strana lidu (BSL). Její stránky doporučuji k prohlédnutí, je to zážitek nejen pro alkoholiky. Heslo BSL zní "In Becher Veritas" a jejím posláním je "zvyšovat chlastací zdatnost a alkoholickou připravenost členů, vychovávat je v oddané budovatele a obránce alkoholické vlasti". A aby toho nebylo málo, disponuje BSL ještě tzv. Becherovou informační službou (BIS).
        Becherovku po všech dějinných zvratech i po právě probíhající privatizaci podniku čeká světlá budoucnost. Jejím cílem je dostat se do roku 2002 ze současného 120. místa do první padesátky nejprodávanějších značek alkoholu na světě.