Podomácku vyráběné pálenky z ovoce se těší u nás i v zahraničí velké oblibě. V Čechách a na Moravě jsou ovocné destiláty populární od nepaměti a jejich hvězda stoupá stále vzhůru ruku v ruce s tím, jak se postupně zvyšuje cena průmyslově vyráběných lihovin. Nejde ale jen o peníze, stejně tak je to věc prestiže nebo osobního uspokojení. Pro každého, kdo má dostatečný zdroj ovoce a možnost a chuť zpracovat ho tím správným způsobem, je otázkou cti vyrobit ten nejlepší, nejvoňavější, nejjemnější a nejpitelnější destilát, který rozdílem třídy překoná podobné produkty sousedů. Je to určitě povznášející pocit, když si člověk může za dlouhých zimních večerů posedět nad skleničkou vlastnoručně vyrobeného pití, které má kromě lahodné chuti navíc i léčebné účinky a je všeobecně uznávané jako prevence proti nejrůznějším chorobám od nachlazení až po sněť slezinnou. Musíme ale přiznat, že v našich zemích, hlavně na Moravě, která je výrobou ovocných pálenek proslulá, je calvados na žebříčku popularity poměrně nízko. Morava je vyhlášená nejvíc výrobou slivovice, popřípadě meruňkovice. Vypálit se ale samozřejmě dá každé ovoce - kromě jablek třeba i hrušky, broskve, třešně, višně, mirabelky a u nás na drsné Vysočině, kde zase tolik druhů nedozraje, se do sudů sype všechno, co na zahradě vyroste včetně rybízu a angreštu. A nejen to. Sám můžu případné návštěvníky pohostit výbornou domácí pálenkou z plodů stromu, který je pro Vysočinu nejtypičtější - jeřábu. Když se taková jeřabinka povede, nemá chybu. O ní snad ale někdy příště - teď zpátky k calvadosu.
        Jak napovídá název, má calvados kořeny v jižní Evropě a na jihu a západě našeho kontinentu se také dodnes těší největší popularitě. Je to ale trochu jiné pití, než na jaké jsme pod tímto názvem zvyklí my. S naším calvadosem má ten pravý, vyráběný dneska hlavně ve Francii, společnou v zásadě jen výchozí surovinu - jablka. U nás je "jablkovice" jen jedním z mnoha druhů ovocných destilátů a stojí hodně ve stínu svých slavnějších sestřenic - slivovice a měruňkovice. Všeobecně se považuje za poněkud podřadnější lihovinu a platí za drsné pití, které leckdy hodně škrábe v krku (záleží na kvalitě kvasu a vypálení). Je ale potřeba říct, že calvados v tom není vlastní vinou. V našich zeměpisných šířkách se totiž k jeho výrobě často používá podřadná surovina - spadané a nahnilé ovoce, zkrátka to, co se nedá upotřebit jinak. Taková jablka se rozdrtí a nechá se kvasit směs šťávy a kusů ovoce. Vypálený produkt má pak někdy opravdu daleko k jemné chuti.
        To Francouzi to s calvadosem umí jinak. Používají vždycky jen kvalitní ovoce a kvasit nechají jen čistý jablečný mošt. Calvados pak ještě nechávají vyzrát v dubových sudech, podobně jako koňak. Proto není divu, že taková lihovina je velmi vyhledávaná a často si skutečně nezadá s pravým koňakem. To je důvod, proč je calvados ve Francii jedním z nejrozšířenějších, nejlepších a nejvyhledávanějších ovocných destilátů, podobně jako u nás slivovice. Jak vidět, není to tak složité, takže se možná i my jednou dočkáme doby, kdy se z vysočinských jablek bude pálit calvados ještě lepší než ve Francii.