Č jako Čůčo

        Čůčo – zkoušel jsem poctivě najít zdroj tohoto pojmenování. Jediná souvislost mne napadá se slovenskou Čučoriedkou. Borůvkovou příchuť čuča jsem sice nikdy neviděl, ale je pravda, že čůčo je především sladké ovocné desertní víno. Jeho pijáci, většinou z down society, jsou dnes často označováni jako Čučáci, Čučmeni nebo Čučíci. A leckterý mladík, či dívka už snad ani neví o jaké víno jde. Taky čučáci asi častěji sahají po krabicových sektech, pravé čůčo snad zmizelo z krámů. Ovocné desertní víno – čůčo – bylo vcelku oblíbeným nápojem mládeže za totáče. Prodávalo se většinou v drogeriích a za cenu od asi 8 do 15 ti korun jste mohli získat zelenou litrovku vína s příchutí Rybíz, Třešeň, Jablko (občas také Šumavské bylinné, nebo Železité – Malaga). Často se na zábavách přidávalo do svařáku, nebo se svařák vařil přímo z něj. Ušetřilo se asi o 2/3 na ceně oproti normálnímu vínu a nemuselo se to sladit. Byl to totiž samotný tlamolep.
        Již zmínění Čučmeni výrazně vylepšovali volty v oblíbeném nápoji francovou-Alpou, občas i čistícími Ironem nebo Okenou. S Alpou to můžete testnout (teda jestli vůbec pravé čůčo najdete), ale nepřežeňte to 1 l vína na 1 malou lahvičku Alpy docela postačí na obstojný bolehlav.

Moll