Alkohol měl zprvu plnit funkci berličky. Lidstvo se totiž již od počátku své existence poměrně často ptá: “Kdo jsme, kam jdeme, v kolik tam budeme,” a podobně. Ač se to zdá neuvěřitelné, alkohol svým obdivuhodným způsobem na tyto otázky odpověď nalezl. Po desátém pivu už se tak pitomě neptá ani děkan naší fakulty. To znamená, že po požití alkoholu je nám až do příštího rána odpověď na zmíněné otázky lhostejná a můžeme v klidu jít, nebo se nechat odnést, domů. Příští večer můžeme tuto vědeckou metodu vyzkoušet opět. Dovedl-li alkohol tak skvěle a poměrně rychle (to záleží na jedincově vědecké odolnosti) odpovědět, navíc večer co večer, není divu, že se brzy dostal do konkurenčního křížku s jinou berličkou, s náboženstvím. My se svými dnešními zkušenostmi si nedovedeme dost dobře představit proč lidstvo zavrhlo variabilní alkohol, nabízející nepřebernou škálu východisek, a uvěřilo jednomu jedinému židovi. Náš neúnavný badatel, dr. Chaloupka, ve své práci s názvem “Už se nedá nic dělat, ale je to škoda” zdůvodňuje historické vítězství náboženství nad alkoholem jeho cenovou dostupností. Jak by však asi proklínali své prapředky středověcí lidé, kdyby si uvědomili, že místo placení desátků v kostele mohli platit někde úplně jinde někomu úplně jinému.
        Podívejme se tedy blíže a zároveň hlouběji do historie. Jako správní vlastenci si budeme všímat hlavně osudů piva. Shodou šťastných okolností nestojíme daleko od místa, na kterém byly učiněny základní objevy, které nám nevídaně osvětlily prvopočátky našeho tekutého zlata. Jak jistě víte, důležité vykopávky byly provedeny v Přerově – Předmostí, na pozemku restaurace U Mamuta. Genius loci jistě zapříčinil, že tam kde se dnes čepuje nejmodernější technikou, se už před 30 000 lety čepovalo také. Zdě přítomný archealkolog doc. Ferenc vyzdvihnul na tomto nalezišti řadu cenných depotů, dle nichž můžeme usuzovat na životní podmínky tehdejších lidí. Podle tvaru obsahu keramiky nazval doc. Ferenc tento lid lidem s půlitrovou kulturou. Tito lidé už pivo znali. Původně je požívali jen kněží při obřadu pití piva, tento obřad se však brzy stal hromadným rituálem všech sociálních vrstev a obou pohlaví. Dalším šokujícím objevem je skutečnost že lid půlitrové kultury znal restaurace, což dokazují četné hromadné hroby. Šlo však zatím jen o restaurace IV., maximálně III. cenové skupiny. Právě na místech bývalých restaurací nacházíme četné zbytky kamenných podtácků, nevyvratitelných to dokladů vysoké kulturní úrovně tehdejších lidí. Shrneme-li, přinesl výzkum doc. Ference v předmostské lokalitě mnoho cenných pramenů (jak my odborníci, neboť jde o prameny nejstarší, staropramenů) a můžeme jej spolu s celou naší odbornou veřejností hodnotit kladně. Až na jeden moment. Doc. Ferenc ve své studii “Zázrak v Předmostí” hájí názor, že lidé s půlitrovou keramikou znali už systém zálohování lahví. To je bohužel jediná vada skvělého díla doc. Ference. Navíc je to úplná debilovina. Nejde o složitost systému, Přerováci si už poradili s lecčíms, jde o prostou technickou překážku, doba před 30 000 lety neznala mechanismus otvíráku. První otvíráky k nám byly dováženy až v době humanismu spolu s legendárními italskými vývrtkami. Kdyby si pan docent dal při svých večerních výzkumech v restauraci U Mamuta víc práce s rozborem základní literatury, která je dostupná v každé běžné hospodské knihovně, zjistil by, že vynález zálohování lahví je dílem až našeho století, konkrétně vynálezem ruským. Jak je známo, 41 minut po uzavření leningradské blokády došly v místní palírně vodky láhve a nastálou situaci bylo třeba urychleně řešit. Jak je tedy vidět, my odborníci obecné pramenologie nevděčíme druhé světové válce jen za vynález umělé ledviny. Mimochodem, doc. Ferenc teď zabrousil do zcela jiných vod, než je jeho oblíbená vodkologie. Nyní se věnuje historii becherovky. Myslím, že na jeho práci, “Jak jsem si zamiloval Karlovy Vary” se můžeme jen těšit.
      Bohužel lidstvo vlivem časté konzumace zcela degenerovalo. Hlavně vliv tehdejšího nekvalitního, ikdyž s láskou připravovaného alkoholu na paměťové buňky měl neblahé důsledky. Lidé pomalu zapomínají proč pijí, co pijí a hlavně jak si to, co pijí, připravit. Za této situace, kdy docházejí poslední zásoby piva a objevují se první žízňomory, se dává celá Evropa do pohybu. Hledají se nové zdroje, nové prameny. Na těchto cestách, které nazýváme stěhováním národů, zahynulo nedostatkem piva mnoho lidí, jiní, slabší jedinci, se dali zbaběleckou cestou abstinence, jen proto, aby přežili. Výsledkem přesunů však nebyl znovu nastolený klid, ale totální chaos, vedly se války o poslední zásoby piva, před ledničkami se navzájem vyvražďovaly celé rody. A to vše s jediným výsledkem: byli zabiti poslední znalci přípravy piva a lidstvo doby asi 20 000 let př. n. l. upadlo do temnoty zapomnění. To je hlavní důvod vítězství teismu před bierismem. Civilizace musela projít dlouhých 20 000 let než se na obzoru znovu objevil úsvit nové naděje, ale o tom až příště.