Minulá Násoska přinesla ve vaší oblíbené rubrice Oliheň k písmenu “I” jen moje stručné sdělení, že ideální alkohol neexistuje. Pořád si za tím stojím, ale řekl jsem si: “To bychom to “I” přece jen odbyli!”, a tak jsem vytvořil takové slohové cvičení na volné téma a to vám předkládám v Násosce dnešní.
        Najít alkohol, jehož jméno by začínalo na písmeno “I” není nic jednoduchého. Je to dokonce tak těžké, že jsem na žádný takový alkohol nepřišel. Snad jen s výjimkou Ironu, nevlastního bratra Okeny, o kterém je zase ale těžké napsat cokoliv kromě toho, že člověk by ho za normálních okolností určitě nepil. Já jsem naštěstí nikdy tak hluboko neklesl, ale je pravda, že za své služby vlasti jsem zažil lidi, co si na Okeně nebo Ironu přecezeném přes krajíc chleba pošmákli. To sem ale nepatří. Pokud by někdo znal nějakou alkoholickou tekutinu na “I”, co by se dala pít bez újmy na fyzickém i duševním zdraví, ať se ozve, nebo ještě líp, ať o tom rovnou něco napíše, redakce to určitě ráda otiskne.
        Když jsem pohořel v hledání alkoholu na “I”, napadlo mě aspoň to, že vás seznámím se svými informačními zdroji (ty taky začínají na “I”), z nichž čerpám inspiraci pro svoje notorické výlevy v této rubrice. Dobrá informovanost je základ všeho, konečně žijeme v informačním věku a člověk se musí životem pročíst, jak to říkal jeden klasik už v 50. letech minulého století. Nejde ale jen o čtení, informace se na nás každý den valí ze všech stran v nejrůznějších formách a podobách. Velká většina jich však má sice jen jednu, ale zato dost podstatnou vadu – jsou pro nás naprosto nepodstatné, jinak řečeno k ničemu. Potřebné informace si člověk většinou musí pracně vyhledat a nesmyslnými se nesmí nechat zasypat. Informace o alkoholu nejsou výjimkou. Ty seriozní v našich komerčních (a až na výjimky ani ve veřejnoprávních) médiích nenajdete. Za seriozní samozřejmě nepokládám sdělení, že např. pivo Starobrno je tajemstvím dobré nálady, Myslivec se na vás dívá v intimních chvílích nebo že Rapid je chlapské pití s ocasem. Po údajích, které mají svoji hloubku a váhu se člověk musí většinou pracně pídit. Základní věci se dají zjistit ve všeobecných slovnících a encyklopediích (z nich nejvíc mi slouží starý dobrý Otto, Masarykův slovník naučný, Malá československá encyklopedie, encyklopedie Diderot atd.). Specializované alkoholické publikace u nás vycházejí nejvíc o víně, v menším množství i o pivě, ale tvrdý alkohol stojí zatím ještě stranou zájmu většiny nakladatelů. I když i tady se najdou výjimky. Letos na jaře jsem třeba sehnal hodnotnou knížku s názvem Koňak. Průvodce koňakem, jejímž autorem je Američan Conal R. Gregory. Je i s obrázky a popisuje v základních rysech víc než 60 různých značek koňaku. Vysoce čtivé jsou hlavně odborné poznámky o degustacích asi 150 typů koňaků.
        A když už jsme u toho “I”, nejspolehlivějším a nejpružnějším zdrojem alkoholové informovanosti je samozřejmě internet. Svoje stránky na něm už dneska má kdekdo a výjimku nedělají ani pivovary, vinařské firmy a hlavně naši i zahraniční výrobci destilátů. Činí se i firmy dovážející k nám cizokrajné lihoviny a v neposlední řadě i různé fankluby a recesistické spolky inspirované a utužované alkoholem všeobecně nebo některou konkrétní značkou. Zatím jsem se při svém pátrání v této oblasti potkal s početnými organizovanými skupinkami přátel Becherovky a Fernetu a u dalších písmen se určitě přidá mnoho jiných (třeba u mého vysoce oblíbeného Myslivce a taky určitě u piva - to už by u nás jinak ani nešlo).
        Ani internet ale není všechno. Kromě něho mám ještě jednoho důležitého informátora. I na něj jsem ovšem narazil na internetu, na adrese  HYPERLINK http://beverage.wagner-press.cz
http://beverage.wagner-press.cz . Je to časopis BEVERAGE & GASTRO, který můžu všem čtenářům Násosky vřele doporučit. Za 50 Kč, což je dneska pakatel, získáte časopis přinášející nejen nepřebernou škálu údajů z oblasti pití a jídla, ale zároveň poskytující příjemný estetický zážitek – křídový papír, kvalitní fotografie, zajímavý design, precizní technická úroveň. Časopis začal vycházet v polovině roku 2001 a obsahovou náplní se snaží zaplnit mezeru vzniklou po zániku časopisu Beverage revue, který vycházel v 90. letech. Soustřeďuje se nejvíc na alkoholické a nealkoholické nápoje, ale věnuje se i zahraniční a domácí gastronomii, vybavení gastroprovozů nebo třeba tabáku a kuřáckým potřebám. Důležité je, že cílovou skupinu B&G netvoří jen odborníci, ale také my, laičtí milovníci dobrého jídla a pití.
        Se soustavným sledováním časopisu jsem začal až na začátku letošního roku, takže mám doma teprve 4 čísla. Na tom zatím posledním, červencovo – srpnovém, se pokusím stručně přiblížit obsah časopisu. Každé číslo se opírá o 3 pilíře: jeden druh tvrdého alkoholu, jedna světová země a jedna známá osobnost. Vlajkovou lihovinou posledního vydání B&G je brandy a autoři ji důkladně probírají ze všech možných úhlů – dozvíme se o výrobním postupu, různých druzích brandy a jejich odlišnostech, specifických způsobech označování produktů, o historii vzniku a zvláštní článek se vždycky věnuje uplatnění lihoviny v míchaných nápojích. Zemí čísla 7/8 B&G je Nový Zéland a řeč je hlavně o tamním pivu a vínu – novozélandský Sauvignon blanc právě vede vítězné tažení světem. O svoje zážitky s jídlem a pitím se tentokrát podělila houslistka Gabriela Demeterová. V předchozích číslech to byli Magda Vášáryová, Jan Kanyza a Jan Hřebejk. Kromě těchto hlavních částí tvoří náplň čísla ještě spousta jiných drobnějších článků, které mapují třeba jednotlivé odrůdy vína, druhy sýrů, nechybí příspěvky o kávě a čaji, pivní putování po vlastech českých a moravských, představují se originální restaurace. To všechno doplňují aktuality z oboru, informace o nových značkách alkoholu, o nových knihách (nejen o odborných publikacích a kuchařkách, ale taky o beletrii se vztahem k předmětu zájmu časopisu) a číslo uzavírá kalendárium alkoholických a gurmánských výročí.
        Ještě jedna věc je na B&G hodná pozoru – věnuje se i jídlu a pití v umění, zvláště v literatuře. Jednak pravidelnou rubrikou “Literární dějiny truňku a kouře”, jednak nepravidelnými příspěvky. Třeba v čísle 1/2 letošního ročníku vyšel článek vážně rozebírající roli jídla a pití v bondovkách nebo překrásný snový fejeton “Sen o vídeňském Prátru”, jehož autorem je Eugen Brikcius. Zkrátka je to barevné, čtivé, poučné – přesně to, co potřebujete.
        Na závěr ještě poznámku tak trochu z osobního soudku. Jako správný konzervativec používám k psaní rukopisů svých článků (nejen) pro Násosku plnící pero. Takže v souvislosti se vznikem Olihně se sluší uvést nejen informační zdroje, ale i inkoust.