Na začátku dnešní Olihně trochu
předběhnu události. Příští “elkový” díl budeme věnovat likérům a
“káčko” jsem proto pojal jako takového předskokana, který vás, aspoň doufám,
na likéry správně nažhaví. Je určitě hodně známějších likérů (třeba
vaječný), já si ale pro tohle zahřívací kolo vybral sice ne tak profláknutou, zato
kvalitní a zavedenou značku – Klášterní tajemství.
Klášterní tajemství mě příjemně překvapilo. V první
řadě tím, že jsem ho po delší odmlce zase uviděl v obchodě. Vzpomínám si,
že v 80. letech to byl nápoj dost rozšířený. Mně se samozřejmě jako dítěti
líbila hlavně typická baňatá láhev s úzkým hrdlem a poněkud tajemná
etiketa. Vždycky jsem si přál Klášterní tajemství ochutnat, ale kupodivu
k tomu nikdy nedošlo, takže i v tomhle směru to bylo dokonalé tajemství.
Když jsem pak dorostl do picího věku, Klášterní tajemství mi někam zmizelo. Mám
pocit, že jsem ho dobrých 10 let vůbec neviděl. Znovu jsme se potkali až asi před
měsícem v jedné žďárské samoobsluze a bylo to příjemné setkání, jako
když potkáte dávného známého. To už jsem nezaváhal, vzal si vzorek s sebou
domů a po letech si zase splnil jeden dětský sen. Dal jsem láhev na pár hodin do
mrazáku, aby měla správnou teplotu a pak jsem to zkusil. Zklamaný jsem rozhodně
nebyl.
Bylinný likér Klášterní tajemství vyrábí likérka KB likér
Krásné Březno, výrobce spousty dalších dobrot z lihu, který v posledních
letech zažívá bouřlivý rozvoj. Důkazem toho je pro mě i znovuvynoření
Klášterního tajemství. Je to slazený likér vyráběný (aspoň podle upoutávky na
internetu) z přírodních surovin. Základem je macerát připravený luhováním
devatenácti druhů bylin a koření domácího i orientálního původu složených
v přesně stanoveném poměru. Dalšími komponenty jsou cukr, líh, a jak je u
výrobků KB likéru dobrým zvykem i vinný destilát. Na etiketě výrobce ještě
navíc uvádí kyselinu citronovou a celkem 7 barviv, jejichž výčet připomíná
(stejně jako minule u ovocných Jelzinů) spíš křižovatku mezinárodních silnic: E
102, E 110, E 122, E 123, E 124, E 132, E 151, což přece jen narušuje obrázek
čistého přírodního produktu.
Klášterní tajemství se plní do tradičních tvarovaných lahví o
objemu 0,5 l, tvarově i obsahově velmi podobná zůstala i etiketa včetně červeného
pásku s charakteristikou firmy: “Továrna jemných tabulových likérů”.
Likérka evidentně vsadila na “retro” styl a nakonec proč ne – oprašování
starých a osvědčených hitů v našich krajích celkem spolehlivě vychází.
Výroba Klášterního tajemství se dá určitě označit za tradiční, i když pod
tradicí si každý představuje něco jiného. Internetové stránky výrobce i etiketa
na lahvi se sice dovolávají starobylých mnišských řádů a jejich tradice výroby
léčivých přípravků z lihu a bylin, respektive drog, ale v tomhle
případě můžeme zůstat v klidu. U Klášterního tajemství nemáme co dělat se
zaprášeným receptem z temného středověku, ale s novodobou průmyslově
vyráběnou lihovinou, jejíž výroba se datuje od poloviny 19. století. Zkrátka,
mnicha dělá kutna a úspěšný výrobek zase dobrý marketing. I tak je 150 let výroby
v dnešním světě inovací už úctyhodná tradice.
Druhové složení používaných bylin a koření si výrobce
nechává pro sebe a hádat je v tomto případě dost těžké. Zdá se mi ale, že
některé byliny má Klášterní tajemství společné s fernetem, popř.
s citrusem. Jako všechny lihoviny své třídy má i Klášterní tajemství díky
obsahu bylin příznivé účinky na zdraví všeobecně a zvlášť na trávení. Chutí
se trochu podobá jinému sladkému bylinnému likéru – Pradědu. Tady je ale
kořeněná chuť výraznější a obsah cukru vyšší. A nejen to. Vyšší je i obsah “pečlivě
vybíraného” lihu - Klášterní tajemství má 40% alkoholu, takže je jedním
z našich nejsilnějších likérů. Je to kapalina velmi hutné až olejovité
konzistence, má jasnou žlutooranžovou barvu. Výrobce radí podávat ho při pokojové
teplotě, moje rada naproti tomu zní: “Nechte řádně vychladit!”.
Klášterní tajemství má navíc tu výhodu, že ho můžete vnímat více smysly
najednou. Jeho bylinnost a sladkost zapůsobí samozřejmě silně na vaši chuť, ale
stejně tak i na zrak (je to kapalina, která nikdy nikam nespěchá, asi proto se
doporučuje pít “v příjemných chvílích klidu”) a hmat (když vám ukápne
jen nepatrné množství mimo skleničku, působí jako vteřinové lepidlo).
Klášterní tajemství se dá dobře pít samotné, ale nabízí se
taky jako vhodná součást nápojů míchaných. Žádný takový nápoj jsem ale sám
nikdy nepil, ani o něm neslyšel. Co zbývalo? Láhev likéru jsem měl, přikoupil jsem
pár dalších ingrediencí a zkusil si trošku zaexperimentovat. Při hledání
nejlepšího míchaného nápoje s Klášterním tajemstvím jsem si připadal jako Jára
Cimrman – průkopník slepých uliček. Leckterý barman by asi nad mými kombinacemi
žasnul a možná by na mou adresu utrousil i nějaké ostřejší slovo, mě ale ty
pokusy náramně bavily. Namíchat Klášterní tajemství s colou doporučuje i sám
výrobce, to pro mě nebyla žádná výzva. Zkusil jsem něco odvážnějšího –
tonik. A výsledky nebyly nezajímavé, stačilo 5 minut invence a první recept byl na
světě: 4 cl Klášterního tajemství, 1 cl citronové šťávy, 1,5 dl toniku, řez
citronu, led – lehké a osvěžující. Tím mi ovšem dobré nápady nadlouho došly.
Pokus namíchat Klášterní tajemství s bílým guadeloupským rumem značky Mon
Repos známým svojí výraznou chutí dopadl podobně jako slavné Šimkovo a
Grossmannovo křížení pšenice s pýrem. Výsledný mix jsem vypil jen ze
šetrnosti, protože mi bylo líto vylít tolik peněz do odpadu. Ani ananasový džus se
s Klášterním tajemstvím moc nesnáší a už vůbec nezkoušejte dávat si likér do
kávy, neprospívá jí to. Další své neúspěchy si raději nechám pro sebe, abych
ušetřil místo a svoji dobrou pověst.
Po delším tápání jsem ale přece jen našel to pravé. Řešením
byl pomerančový džus. Čím ale výslednou sladkohořkokyselou chuť zharmonizovat?
Zkusil jsem přidat koňak (zn. Martell V. S. O. P. Medaillon) a vyšlo to. Ostřejší
dubovinové zabarvení koňaku zdůraznilo hořkou a kořeněnou příchuť likéru,
výsledkem byl lahodný osvěžující mix. To jen potvrdilo moje přesvědčení, že
koňakem se nikdy nic nemůže zkazit. Takže moje další rada zní: 4 cl Klášterního
tajemství, 2 cl libovolného pravého koňaku, 1,5 dl pomerančového džusu, 0,5 dl
sodovky, hodně ledu (dávkování přísad je samozřejmě orientační, upravte si ho
podle chuti). Jak jednou ochutnáte, bude vám obyčejná vodka s džusem připadat
naprosto banální. Klinicky jsem to už vyzkoušel na výkonném redaktorovi Násosky a
testy dopadly dobře. Můžete si tak mix bez obav doma namíchat, a jestli budete chtít,
sdělte mi svoje dojmy, doufám, že budou pozitivní. A co k tomu dodat? Snad jen
to, že jsem tenhle drink na počest nadcházejícího slavného výročí vítězství
pracujícího lidu v naší zemi nazval Vítězný únor.
Míra doctor