„Rány boží, svět se boří!“, řeknete si asi po přečtení nadpisu. „To už i do Olihně pronikla protialkoholní agitace?! Rozhodila tu snad svá korupční chapadla lobby výrobců minerálních vod nebo se jen (už tak dost labilní) autor definitivně zbláznil po požití špatně vypálené domácí třešňovice z loňské sklizně?“ Ani to, ani ono. I notorik se občas musí chtě nechtě napít vody, někteří mí alkoholičtí známí si ráno po flámu s chutí dávají dokonce mléko! A přesně to dnes uděláme i my. Nepůjde samozřejmě o mléko. Když jsem do titulu napsal nealkoholické lihoviny, měl jsem na mysli nápoje jinak naprosto alkoholické, u nichž byl z nejrůznějších důvodů obsah lihu zredukován na minimum nebo přímo na nulu.
        Nejznámějším zástupcem tohoto typu nápojů je u nás tzv. nealko-holické pivo, přesněji řečeno pivo se sníže-ným obsahem alkoholu. Říká se mu taky pito. Tahle piva nejsou úplně bez alkoholu, oproti běžné dvanáctce ho obsahují asi desetinu – 0,5%. Největší skupinu konzumentů nealkoholických piv tvoří řidiči, nejsou to ale jen oni. Ve velkých městech už dneska většina restaurací klasickou desítku vůbec nenabízí, a pokud nechcete (hlavně v parném létě) zapíjet oběd dvanáctkou, je pito vhodná alternativa. Leckdo mu dává přednost i před sladkými limonádami nebo minerálkami. Spotřeba a tím pádem i výroba nealkoholického piva stále stoupá, přesto tvoří jen zanedbatelnou část celkové výroby piva. Pito u nás vyrábí každý větší pivovar, ale je třeba přiznat, že v této oblasti máme (jako v jedné z mála) stále ještě co dohánět hlavně ve vylepšování chuti a v kompenzaci alkoholové složky. Nakonec nealkoholická piva jsou jedinou oblastí našeho pivního trhu, kde se větší míře uplatnily dovážené zahraniční značky.
        Moje zkušenosti s pitem nejsou velké a to vlastní vinou. Možná je to jen psychický blok nebo nějaká dávná špatná zkušenost, ale jako řidič si dám raději čistou vodu. Nealkoholická piva ochutnávám jen výjimečně a jen ze studijních důvodů. Zaznamenal jsem i různé názory na kvalitu některých značek mezi svými známými. Z domácích vede určitě Radegast Birell vyráběný v Nošovicích už od začátku 90. let v licenci švýcarského pivovaru Rheinfelden. Pitelný je prý i nealkoholický Budvar. Na naše poměry trochu netradiční je Rallye ze smíchovského pivovaru, která se pokouší vynahradit alkohol plnější chutí, a proto kombinuje víc druhů sladu. Z dovážených značek jsou se zvýšenou opatrností pitelné např. rakouské pito Schlossgold nebo belgická Stella Artois. Naopak rád využívám tuto příležitost, abych všechny dosud neznalé varoval před požíváním nealkoholického „piva“ Clausthaler, které má podle mého vlastního zjištění barvu i chuť velbloudí moči. Z domácích bych do kategorie méně zdařilých zařadil výrobky pivovarů Pardubice či Náchod.
        Vždycky pro mě bylo tak trochu záhadou, jak se nealkoholické pivo vlastně vyrábí. Poučil jsem se a musím říct, že je to prosté jako všechno geniální. Výrobní proces se moc neliší od postupu používaného při výrobě klasických piv. Problém je jen v tom, že alkohol se běžně do piva dostává jako vedlejší produkt přeměny cukrů při kvašení a cukry přitom mají rozhodující vliv na chuť výsledného produktu. Aby se zamezilo vzniku obvyklého množství alkoholu, používají se k výrobě nealko piv speciální kvasinky, které se přidávají do běžným způsobem připravené mladiny. Zvláštnost kvasinek spočívá v tom, že během kvašení přeměňují na alkohol jen malou část cukrů. Existuje ale ještě jeden způsob přípravy nealkoholických piv a tomu jsem se docela podivil. Jedná se o odstranění alkoholu z už hotového alkoholického piva. K tomu se používá zvlášť výkonná odstředivka, která od sebe jednotlivé složky oddělí. Je to způsob pomalejší a technologicky náročnější, zato při něm jako vedlejší produkt zůstává vysokoprocentní a prý i vysoce kvalitní pivní destilát. Tolik o nealkoholickém pivu. Snad mi skalní pivaři z řad čtenářstva prominou, že jsme se k němu dostali dřív než k pivu klasickému.
        Na začátku jsem psal o nealkoholických – alkoholických nápojích v množném čísle, takže přidám ještě pár poznámek o nealkoholickém víně. To je u nás na rozdíl od nealkoholického piva téměř neznámé. V českých zemích se něco takového vůbec nevyrábí a dovozová nealko vína jsou k dostání teprve od konce roku 2003 v některých hypermarketech a u vybraných benzinových pump jako doplněk sortimentu nealkoholických nápojů. Jsou to dealkoholizovaná vína značky Carl Jung a prozatím se prodávají odrůdy Merlot a Riesling. Nabídka by měla být aktuálně doplněna ještě odrůdami Chardonnay a Cabernet Sauvignon. V prodeji je i dealkoholizovaný polosuchý sekt s názvem Mousseux vyráběný z odrůd Müller-Thurgau (80%) a Riesling (20%). Naopak v západní Evropě a ve Spojených státech je tento druh nápojů běžně k dostání i v restauracích.
        Postup výroby nealkoholického vína si nechal vynálezce Carl Jung v Německu patentovat už v roce 1903. Za vznikem vynálezu stálo v té době sílící protialkoholní hnutí. Dealkoholizovaná vína se tak stala na začátku 20. století a v období mezi světovými válkami (mj. i za americké prohibice) vyhledávaným artiklem. V posledních desetiletích zájem o ně zase stoupá, tentokrát za tím ovšem není abstinence, ale kult zdraví a štíhlosti. Výrobní metoda není ani tady složitá. Základem jsou klasická alkoholická vína nebo sekty, z nichž se následně vakuově odstraní líh. A dobrá zpráva právě pro držitele různých diet – s alkoholem se z vína odstraní i dvě třetiny kalorií. Nespornou výhodou je, že vínu i po odstranění alkoholu zůstane jeho charakteristická chuť, barva, vůně, buket. Víno má i nadále velmi příznivý vliv na cévní systém a jeho konzumaci jednoznačně doporučují i lékaři. Nealkoholické víno ocení nejen řidiči, ale také diabetici, lidé s nemocnými játry (nemusí jít vždycky jen o cirhózu), těhotné a kojící ženy a další. A když si dáte k obědu skleničku nealkoholického vína, zaručeně to nesníží vaši odpolední pracovní výkonnost. Není to zkrátka nápoj jen pro abstinenty, ale můžeme si ho dopřát i my běžní čtenáři Násosky.
        Když jsem si loni v časopise B&G přečetl článek o dealkoholizovaných vínech, vzpomněl jsem si na Švejka a na jeho příhodu, v níž dva muži pojali úmysl zbavit se démona alkoholu a zkusit přejít na konzumaci tzv. „lihuprostých“ vín. Samozřejmě to skončilo špatně, protože při své cestě za „lihuprostým“ vínem pražskými vinárnami se oba opili do němoty. Budiž to pro nás důkazem, že u nás neměla abstinence nikdy na růžích ustláno a že s nealkoholickými nápoji stejně jako s ničím jiným se to nemá přehánět. Nealkoholické pivo a víno pijte proto vždy jen v rozumném množství a jen v nutných případech. V případě předávkování, při nevolnosti, bolení hlavy, závrati či zvracení okamžitě aplikujte jakoukoliv lihovinu. Případné další nežádoucí účinky konzultujte se svým alkoholickým lékařem.
                                                                                                                                        Míra doctor