Pro někoho bude možná překvapením, že se v Olihni setkáváme s Myslivcem pod písmenem „S“, ale naprostá většina pravidelných čtenářů- znalců je určitě v obraze a ví, že tahle zvláštní lihovina se ve skutečnosti jmenuje Stará myslivecká. My se dneska pro zjednodušení přidržíme kratšího a všeobecně používaného názvu Myslivec.

Psát o Myslivci je pro mě tak milá povinnost, že to vlastně ani povinnost není – je to čistá radost. Moji známí dobře vědí, že Myslivec je moje kmenové pití a to už dost dlouhou dobu. Za posledních asi 12 let jsem vypil už tolik Myslivce, že mívám někdy takhle pozdě k ránu intenzivní pocit, že já sám jsem Myslivec, anebo naopak že myslivec je já. Když už k tomu mám v Násosce prostor, neubráním se tomu, abych si nostalgicky nezavzpomínal na svoje začátky. Moje cesta k Myslivci nebyla jednoduchá, jako mladý začínající alkoholik jsem se k němu docela složitě propracovával. Nevyhnul jsem se ani některým slepým uličkám. Byla to těžká doba začátku 90. let minulého století. Díky cenové liberalizaci tehdy alkohol zdražoval závratným tempem, ale to nemohlo nás, studenty 3. a posléze 4. ročníku novoměstského gymnázia, odradit a svoje skromné finanční prostředky těžce vydřené na družstevních lánech při sběru kamení a brambor jsme realizovali v dosud neprivatizovaných provozovnách státního podniku Restaurace a jídelny nejen za Poličské pivo, ale hlavně za tuzemský rum. Po maturitě – nevím, kde se to ve mně vzalo – jsem z ničeho nic přešel na zelenou, ale asi po dvou letech se ukázalo, že to byl jeden z největších omylů mého života. Tak jsem se dal na Becherovku, ale pořád to nebylo ono. Navíc jak začala růst politická kariéra Miloše Zemana, přestávala mi Becherovka chutnat. A právě v té době kolem roku 1994 jsem se setkal s Myslivcem. Myslivec na tom tehdy nebyl zrovna nejlíp, zůstala mu jen hrstka nejvěrnějších příznivců. Já byl taky vždycky spíš outsider a to nás asi sblížilo. Aby ale nedošlo k omylu – náš vztah není citový, je založený na racionální úvaze. Myslivec je totiž alkohol skutečně originální (jak si ještě řekneme dál) a taky vysoce kvalitní. Rád jsem se stal jeho příznivcem a velkým propagátorem a zůstal jsem jím dodnes. Před deseti lety nebylo mnoho vesnických hospod, kde by Myslivce měli. Tenhle problém se mi podařilo překonat lehce. Protože jsem tehdy pracoval v hospodě ve své rodné Fryšavě a dobře jsem se znal s většinou hostinských v okolí, nedalo mi moc práce je přesvědčit, aby si každý z nich opatřil menší množství myslivce vyloženě jen pro moji spotřebu. Ve vybraných hospodách jsem pak měl svoji láhev a v rámci zdravotních vycházek jsem z nich pomalu (a občas i rychleji) upíjel. I když jsem svůj lihový repertoár od té doby výrazně obohatil, Myslivec v něm stále hraje hlavní roli.

Tak to byla trocha sentimentálních vzpomínek z mého života a teď ještě něco základních informací o Myslivci. Je to lihovina namíchaná ze samých dobrých věcí. Základem je vinný destilát dovážený z francouzské oblasti Cognac. Bohatství chutí a vůní dodávají tomuto základu výluhy ze švestek a rozinek, pražených mandlí, vlašských ořechů, exotického koření a bylin a bůh ví čeho všeho ještě. Výsledná směs se pak nechá po několik měsíců zrát v sudech z limusinského dubu. Finální produkt má pak nezaměnitelnou a hlavně harmonickou chuť a obsah alkoholu 40 %. Je sympatické, že výrobce narozdíl od některých jiných neslevuje na síle a tím i na kvalitě kvůli stlačení prodejní ceny. Za kvalitu si milovník Myslivce rád připlatí a navíc cena kolem 130 Kč za 0,5 litru není v dnešní době nijak závratná. Myslivec se dodává v placatkách o objemu 0,2 litru, v půllitrových a litrových lahvích. Pro opravdové fajnšmekry je tu exkluzivní třílitrové balení. Složení destilátu je v něm stejné, rozdíl je ale v tom, že do třílitrovek se plní až po tříletém zrání v sudech. Myslivce můžete konzumovat v pokojové teplotě i vychlazeného nebo s ledem – záleží jen na vaší chuti. Stará myslivecká je lihovina dlouhé a slavné minulosti. Dnes ji vyrábí firma KB likér v Krásném Březně u Ústí nad Labem. Tato „továrna jemných tabulových likérů“ vznikla už v roce 1847, založili ji pánové Bramsch a Eckelmann. Ve stejném roce se začal vyrábět i Myslivec, takže letos oslaví už 160. narozeniny. Továrna se úspěšně rozvíjela, největší prosperity dosáhla za první republiky. Kromě Myslivce se tu vyráběly i jiné lihoviny, mj. i likér Klášterní tajemství. Po znárodnění se továrna stala součástí národního podniku Severočeské konzervárny a lihovary a Myslivec se postupně stal její vlajkovou lihovinou. Doba jeho největší slávy přišla v 70. a na začátku 80. let 20. století. V té době byl asi nejpopulárnější domácí značkovou lihovinou a byl považován za pití nadstandardní kvality. Odklon spotřebitelů nastal v roce 1983. Údajně za ním stála fáma, podle níž do vodního zdroje likérky pronikaly nebezpečné látky z okolních chemiček. I když tyto pověsti nebyly pravdivé, dokázaly dobrou pověst myslivce téměř zničit. Spotřebitelé se přeorientovali na fernet a pro Myslivce začaly těžké časy. Výroba a prodeje klesaly a tento stav přetrvával i v 90. letech. V roce 1991 se firma KB likér osamostatnila a v roce 1997 se stala součástí nápojářské skupiny Drinks Union, a. s. A od té doby se zase začalo blýskat na lepší časy. Firma investovala do masivní kampaně na zviditelnění Myslivce (včetně TV reklamy) a výsledek se dostavil – v roce 2002 se prodalo už více než 1 milion litrů. Pojítkem mezi dlouhou tradicí Myslivce a novou image značky se stala postava myslivce na etiketě. Ten na nových obalech omládl, ale stále je to vlastně ten starý zelenokabátník s fajfkou, brokovnicí přes rameno a pohárkem v ruce, který na nás shlíží už více než půl druhého století. Inovací prošly i lahve, zejména půllitrová, která se z původní kulaté transformovala na oválnou. Z vlastní zkušenosti ale můžu potvrdit, že obsah chutná stále stejně a možná i víc.

Míra doctor