Čtouce tuto rubriku v minulé Násosce možná některý z Vás zalitoval, že v popisovaném případu modlářství nebyl podán návod na bezpracný zisk peněz zcela dokonale. Komu chybělo konkrétní zaříkadlo, ať nezoufá, pořídí si svíčky a svěcenou křídu, zhasne a čte: “Já žádám božskou pomoc, milost a milosrdenství, skrytý Kryštofův poklad nalézti a časnou a věčnou radost. Amen. Já a všichni dobří duchové chválíme Boha. Jsili dobrý nebo zlý, dej odpověď. Slyš ty tepothy já Kylián Brtník nehodný služebník Boží, zaklínám, volám, nutím, tebe skrze věčnost, skrze zvířata a svěcenou vodu a křídu, skrze jména Adonaj + eks Regnum Tetragramatón Jehova čtunkelum Fiat Fiat Fiat makaron tudum baratum exs kvantum maládeto klemperarum, abys ke mé v tom okamžiku v tichosti bez lekání, hřmotu a bouření, beze vší škody duše i těla, i také mých tovaryšů, v pěkné lidské postavě poníženě se ukázal a mě přinesl na toto místo, které pro tebe připravené jest, ukrytý zde Kryštofův poklad. Amen. "
        Že Vám ani toto zaříkání vypůjčené od nedvědických tkalců k penězům nepomohlo. Tak to jste někde udělali chybu. Vaše křída byla málo svěcená, noc nebyla dostatečně tmavá a kouzelná a nebo se nejmenujete Kylián Brtník. A tak to můžete zkoušet znova a znova, jednou se na Vás štěstí jistě usměje. Do vězení Vás už za modlářství nezavřou, nanejvýš do blázince, což má také svoje výhody! Hm, každý den skotské střiky zdarma! Komu však chybí trpělivost a kolečko navíc, si může vzít za vzor jistou ženštinu z Hudlic na Berounsku. Veronika Kočová byla počestnou vdovou a matkou šesti dítek, na chléb svůj vezdejší si však vydělávala podivným způsobem. Nabízela totiž důvěřivým vesničanům své čarodějné umění. Ač se psal již rok 1878 služby čarodějky byly stále žádány. Kdo by nechtěl, aby mu krávy více dojily, dítě bylo zbaveno padoucnice, manželství se stalo šťastným. Kočová měla na všechno jeden osvědčený lék - trochu toho zaříkání, křižování a bylinek. Ale především bylo k čarování potřeba něco od zlata - nějaké ty rodinné šperky či peníze, účinnost čar mohlo zvýšit i něco šatstva od nemocného. To vše si naše čarodějka brala od vesničanů s příslibem, že se za několik dní vrátí, až skončí čarování na křižovatkách a hřbitově, aby tam utvrdila moc svých zaříkání. Napálení důvěřivci si však mohli oči vykoukat, ale Kočovou již více neviděli, natož pak svoje cennosti. Ale jak se říká, tak dlouho se chodí. . ., až i na Kočovou dojde. A došlo. U okresního soudu bylo její čarodějné umění oceněno 13 měsíci žaláře.
      Tak to vidíte, zase to vzalo špatnej konec. No snad ještě jednu radu nakonec - Chudoba cti netratí.