Potkali se u Kolína. Co to pletu, potkaly se u radnice. Ptáte se kdože? Nebyli to medvědi, ale Františka, dcera vrchnostenského úředníka Jáchyma Františka Veniše, a Kateřina, manželka městského písaře Jiřího Tadeáše Svatoše. A kdeže? Kde jinde než v mém oblíbeném Novém Městě na Moravě. A kdyže? V červnu roku 1727. A cože z toho vzešlo? Pěkný případ ženské klevetivosti jako stvořený pro naše temné půdy.
        To bylo tak. Písařka vidouce jíti mladou Venišovou z kostela se jí "chopila a jí bez nejmenší k tomu danej příčiny s rukou svou řmotmou facku vyťala, též přitom jí za jednu spitz kurvu, bestii a kanálu jest vyhlásila". Takto celou nešťastnou příhodu vylíčila postižená svému tatíčkovi. Důchodní Veniš se ihned jal domáhat spravedlnosti, neb došlo k "zlehčení dobrého jména a úrazu vždy dobře zachovalé pověsti". Stěžoval si panskému hejtmanovi, který nařídil městským radním, aby dali dceři důchodního satisfakci. Takové jednání však narazilo na hrdost představitelů města. Ti se ohradili proti obcházení městského práva. Městský soud je jediný kompetentní řešit podobné případy, a proto Veniš musí podat na Svatošovou řádnou žalobu právě u něj. I přes další nátlak ze strany vrchnostenských úředníků městští radní nadále odmítali případ projednávat bez podané žaloby. Veniš se tedy podvolil a zažaloval Svatošovou u městského soudu. Ten se mu však náležitě odvděčil za projevovanou aroganci a žalobu mu "pro takové tehdy z hrdosti téhož Veniše k zlehčení našeho práva pocházející příčiny" vrátil, žaloba prý byla "proti zdejšímu chvalitebnému obyčeji" (nebyla uvedena řádná titulatura soudce, Veniš neuvedl žádného právního přítele atd.). Jelikož byl Veniš od městského práva odmrštěn odvolal se k vyšší instanci - královské apelaci v Praze.
        Podívejme se na celý případ z druhé strany, očima žalované písařky Svatošové. Opravdu napadla Františku Venišovou zcela bez příčiny? Jistěže ne. Měla to být odplata za předešlá příkoří. Mladá Venišová totiž se svojí matkou šířily po městě nepěkné klepy o písařce a její dceři Alžbětě. Vrcholem měl být výstup před mladší Svatošovic dcerou Kateřinou, ke které měla mladá Venišová takto mluvit: "Řekni tvý matce kurvě kněžský, co její dcera Běta o mně mluvila, že já nejsem taková jako ona tvá matka kurva, že u kněze 2 neděle zavřená byla. Můj pantáta toho času tam byl písařem, on to dobře ví. A jako tvá sestra 2 neděle u Tří Studní byla až z ní dítě vyhnaly." Svatošová tedy vzala spravedlnost do svých rukou a při první příležitosti dala Venišové na pamětnou.
        Pak již museli zasáhnout muži, manželé a otcové klevetných žen. Zatímco Veniš se všemožně snažil očistit čest své dcery a tedy i vlastní důstojnost, písař Svatoš svou ženu zastupovat před soudem odmítal s tím, že se má hájit sama. Když ale věc začínala nabývat na vážnosti, nabídl důchodnímu Venišovi smírné porovnání bez soudního jednání. Veniš nabídku přijal, ale trvalo více než rok, než se obě strany dohodly na podmínkách a opravdu se usmířily. Dne 7. ledna 1729 navštívila paní Svatošová po předchozím ohlášení dům důchodního Veniše a zde jeho dceru (nyní již mladou paní Cikánkovou) před svědky s pláčem odprosila. Svatošovi dále přistoupili na zaplacení všech výloh vzniklých panu důchodnímu v této věci a před městským soudem se zavázali pod pokutou 50 kop rýnských a čtvrtročního vězení k věčnému mlčení o celém případu.
        Takže pánové bedlivý pozor na své manželky a dcery, ať vás nepřivedou do maléru!