Ano jak již sám název napovídá, podíváme se dnes blíže na život chudiny, totiž na lidi, “kteří nejsou způsobilí nutnou výživu vlastním výdělkem si zjednati, nebo kteří k tomu sice mají způsobilost, ale nikoliv též skutečnou možnost”. Nebudeme se však ohlížet o několik set let zpátky jako obyčejně, ale vrátíme se proti proudu času jen o nějakých 70, 80 let zpátky do doby zvané 1. republika, na okraj Nového Města na Moravě, na Brněnskou ulici, kde stával z městských financí vydržovaný “sociální ústav” pro místní chudé.
        O umístění do chudobince rozhodovala městská rada, na kterou se se svými uctivými žádostmi o pomoc obraceli lidé v nouzi. A to buď sami: “Jsem 83 roků stará nemožná žena, pouze na sebe odkázaná, nyní kdy sama bych měla mít obsluhu, mám u sebe nemocného sežebračeného syna, jehož jsem se musela ujmouti, nechtějíc jej vydati snad ještě horšímu osudu a to při svém vlastním bídném postavení. Nemám, kam bych se uchýlila. Mám sice dvě dcery, avšak ty se o mne nemohou starat, stěží se samy uživí.” “Prosím snažně o laskavé přijetí do městského chudobince. Za důvod uvádím následující. Nemohu u svého syna v domácnosti bydleti, neb jeho žena ho navádí a on chceli míti s ní pokoj, tak jest nucen se mnou zle nakládati a bez příčiny mne týrá, bije a nechtějí mne žádného místa v jejich domácnosti popřáti. V zimních mrazivých měsících mne nechali spávati na půdě, kde jsem každého dne byla velké zimě vystavená, a proto se kojím tou nadějí, že ctěná městská rada mne nenechá takto trápiti, nerada bych zbytek mého života si ukrátila, … a mne u necitelné nevěsty a syna dále trápiti nenechá a mě takto vysvobodí. Ona mě stále vyhání, nesnese mě tam, vyhrožuje a říká, pakujte se z mé chalupy.” nebo za ně žádali jiní, třeba jejich děti: “Podepsaný Ludvík Smejkal, kočí velkostatku, dovoluje si předložiti k P. T. městské radě zdvořilou prosbu o poskytnutí přiměřeného bytu v obecním chudobinci pro svoji matku… Nastoupením místa kočího, vzal jsem si svoji matku k sobě, abych ji na stáří poskytl vhodného zaopatření, kterého si však ona nejen, že nepovažuje, ale stále se opakujícím nemírným používáním alkoholu vyvolává v mé rodině ustavičné hádky a různice, takže chování její budí již pohoršení u ostatních zaměstnanců na dvoře bydlících, že jsem obdržel od svého zaměstnavatele pokyn, abych svoji matku ihned odstěhoval, jinak při dalším opětování tohoto stavu mohlo by měti za následek propuštění mě ze služeb velkostatku… při čemž se zavazuji, že dle možnosti budu přispívati přiměřeným obnosem k úhradě nájemného.” či zeť: “Tak kdyby jste byly tak dobří a pomohli mě z toho trápení od tý starý p. Paulové. Nerad vás obtěžuji ale ona je sobecká osoba osoba nevrlá pro její stáří které již je hodně vysoko 86 roků a je mě dnes cizí osobou. Ona byla mrcha na svoji vlastní dceru kterou ztratila smrtí dne 16 července 1937. Tak teď je sní knevidržení co ona mě dělá v domácnosti. Zde vás ještě vše ve spolek prosím by byl vzat ohled na přestárlou osobu po strojním zámečníku p. Paulovi. Jenovéfa Paulová. Brzy mě nechte vědět odpověď zejá vám ji vypravím v neděli ráno z Králova Pole vlakem dne 3 října v 7 hodin ráno do Nového Města na vaše výlohy. S úctou se znamená…” Nejen do Nového Města směřovali lidé za podporou, ale i zdejší městská rada se často snažila získat podporu a zaopatření pro chudé od jejich domovských obcí. Jako v roce 1936 pro tehdy 60letou Bertu Hermannovou příslušnou do Poličky: “Chodí o berli a tělesně dlouhotrvající chorobou sešlá, že činí dojem 80ti leté stařeny. Hermannová bránila se ze všech sil, aby nemusela připadnout na obtíž veřejné dobročinnosti a pokud její úspory jí stačily, žila z těchto úspor. Se zřetelem na její velmi trapný stav přimlouvá se městská rada, aby jmenované přiznána byla měsíčně podpora v částce alespoň 40 až 50 Kč. S ohledem na její dnešní zdravotní stav předpokládáme, že tuto podporu dlouho pobírati nebude.”
      Novoměstský chudobinec byl permanentně plný až přeplněný, příliš nepomohlo ani jeho rozšíření v roce 1929. Řada žádostí o byt v chudobinci byla městskou radou odmítnuta (“Podle občanského zákona je povinností dětí, aby samy na prvém místě se o své rodiče v jejich stáří staraly a o ně pečovaly a nepřipustily, aby jejich rodiče připadali na obtíž veřejné dobročinnosti.”), často tak dopadaly i žádosti nezaměstnaných, kteří dostávali od svých bývalých zaměstnavatelů výpovědi z bytů, “neboť byty v chudobinci vyhraženy jsou toliko osobám starým, práce neschopným, … upozorňuje se, že chudobinec není domem nájemním, nýbrž má a musí sloužiti pouze pro umisťování chorých, starých osob, totiž pouze za chudobinec”. Takovým lidem nezbývala než si zažádat alespoň o kousek obecního pozemku, na kterém by si zřídili nouzové obydlí – často z vyřazeného železničního vagonu. Ani v samotném chudobinci se nežilo lehce: “Bydlím v přízemí společně ještě se dvěma spolubydlícími. Jsem po těžké nemoci a mě je zapotřebí trochu klidu, který bohužel mezi něma nemám. Mám u sebe dceru, která mě ošetřuje, poněvadž moje choroba bude trvat delší dobu. Je nás v jedné světnici mnoho, že se nemůžeme ani pohnout.” “Bydlím pohromadě s Nedopilem (70letým) a Peňázem (přes 60 let starým) v jedné světničce, která jediná není zamořena štěnicemi. Ve všech ostatních světnicích není čisto a nerada bych se do nečisté světničky dostala. Nejedná se mi nikterak o spolubydlící, nýbrž pouze o čistou světnici. Nikdy jsem nežila v nečistotě, která se mi hnusí.” Stížnosti na špatnou hygienu však přicházeli především zvenčí: “U městského chudobince žije tou dobou 33 rodin s 158 rod. příslušníky, z nichž 4/5 odkázány jsou odebírati vodu ze studánky, která naprosto nevyhovuje zdravotním opatřením. V chudobinci jsou dnes 3 případy spály a nebude-li zde rychlé opatření, aby zde byla zaručena čistá voda k pití a vaření, mohou nastati choroby infekční, kterým možno čeliti především a jedině bezvadnou vodou. Při této příležitosti znovu poukazujeme na stále znečisťování potoka vylíváním špíny. I zde je nákaza možná.” “Zjistili jsme, že obyvatelé obecního chudobince znečisťují potok (vléváním špíny a umýváním nočníků a odhazováním různých odpadků), který zásobuje koupaliště Cihelského rybníka vodou. Voda stává se tím po stránce hygienické závadnou a ohrožuje zdraví koupajících. Bylo by záhodno, aby obec učinila v tomto směru řádné a rychlé opatření, neboť jest na to letními hosty poukazováno.”  
        Tak tedy vítejte v městském chudobinci!