O archivu
O čem to bude tentokrát? Co takhle rovnou o archivu? Vím, že mezi čtenáři Násosky nejsou zdaleka jen archiváři, a proto krátké seznámení s touto institucí jistě nebude na škodu. Nebudu na Vás chrlit žádné definice pojmu archiv a archivář, stejně si žádnou nepamatuju. Pokusím se Vám archiv přiblížit tak ňák lidsky. V podstatě se jedná o takové velké papírnictví naruby. Zatímco v papírnictví se papír vydává, do archivu se papír ukládá. Středobodem zájmu papírníků i archivářů je tedy papír. Z papír
nictví vychází papír k použití, do archivu přichází papír použitý (myslím tím popsaný). Aby se archivy odlišily od sběren starého papíru, rozhodlo se, že se do archivů nebude brát úplně všechen použitý papír, ale pouze ten, který splňuje určitá kritéria. Hlavní kriterium zní: “Bereme pouze písemnosti vzniklé z úřední činnosti.” Tedy písemnosti, které vyprodukovaly různé úřady a instituce, ať už státní nebo samosprávné. Uveďme příklady - v archivu najdeme úřední agendu okresních úřadů, finančních úřadů, soudů, obecních a městských úřadů, škol, spolků, zájmových organizací, far, podniků a provozoven atd. atd. Není však možná přebírat do archivu úplně všechno, to by archiv brzy dopadl jako Otesánek. Další kriterium proto zní: “Než se písemnosti dostanou do archivu, musí projít skartačním řízením.” Musí tedy proběhnout skartace. Tento pojem jistě u většiny z Vás vyvolá dojem úplné fyzické likvidace písemností. Skartace je ale především výběr písemností, které se do archivu převezmou. Písemnosti ostatní, které nemají “trvalou dokumentační hodnotu”, jsou označeny znakem "S" a mohou se skutečně zlikvidovat. Písemnosti uznané za dokumentačně hodnotné dostanou znak "A" a převezmou se do archivu, stávají se tak archiváliemi.Víťa archivář