A nebudeš-li přikázání božích dbáti, může se ti něco zlého státi. K soudu tě přivedou, po právu soudit budou a pak katu vydají, života tvého konec bude. Tak jako mnohé příklady ukazují v knize černé města Velké Bíteše za věkův dávných k uvarování pokolení budoucích zapsané.
        Příklad první: Poněvadž týž Jiřík Šabata nad Pánem Bohem a vrchností svou milostivou se zapomenul, majíce manželku svou, přikázání boží veliké šesté (Nesesmilníš) přestoupil a smilstva neřádného a Pánem Bohem zapověděného s osobou ženského pohlaví jménem Annou Harakovou, s vdovou z týž dědiny Studence, nešlechetně a z oumysla svého téhož hanebného hříchu se dopustil, za to přísného trestání zasloužil, však má za své neřádné činy mečem popravním sťat bejti, a tak konec života svého zlého vzíti. A to vše z milosti práva.
        Jakož J. M. pán, pán milostivý, v tom se resolvírovati a k veliké prosbě a pláči manželky vejš dotčeného Jiříka Šabaty ku pokání a polepšení života jeho milostivě hrdlo darovati ráčil. A to bez pohoršení práva.
        Příklad druhý: Žaluji předně Pánu Bohu všemohoucímu, V. M. slavnému vyššímu spravedlivému právu na přístojící Bětu Halašku z městečka Mohelna, poddanou J. M. pána našeho milostivého, a tu jí vinu dávám, že na přikázání Pána Boha všemohoucího zapomenula, manželský slib a věrnost opovrhla, s jinými mužmi cizími obcovala, i také jich sebou preč od manželek jich zavozovala, za kterýžto činění, její zlé skutky, majíce odměnu a pokutu vzíti z otcovské a přirozené J. M. lásky a milosti jest jí milost učiněna, aby se víceji toho nedopouštěla, nýbrž za takové hříchy a nepravosti pokání činila. Však ona přístojící Běta Halaška netoliko, aby se toho dále varovala a od takových hříchův přestala, zase poznovu, po učinění jí milosti, lotrujíc, spolu s manželem cizí ženy neřádně obcujíc, jeho od manželky dítěte a živnosti preč zavedla a ušla a nad to i ještě nyní dále takových nešlechetností činiti v oumyslu měla. I poněvadž jeden každý zlý skutek a zvláště cizoložstvo, kterého se tato přístojící Běta nejednou dopustila, ano i také cizí muže sebou preč zavozovala, strestána býti má.
        Poněvadž táž jistá Běta Halaška nad Pánem Bohem se zapomenula, přikázání jeho svaté šesté: Nesesmilníš, přestoupila, vedle dobrovolného jejího přiznání se třemi osobami mužského pohlaví, připravíce k své vůli, s němi neřádně obcovala a cizoložila, přístnějšího potrestání zasloužila, však má jakožto taková bezbožná žena u pranýře metlami a cejchem strestána býti, potom i z města ven vyvedena na 6 mil zšíři a zdýli hrabství náměšťského pod hrdlem ztracení bejti má.
        Příklad třetí: Poněvadž táž jistá Kateřina, hospodská z dědiny Košíkova, nad Pánem Bohem a nad vrchností svou milostivou se zapomenula, předně ze svého nevážného obmyslu o muži svém, který od ní preč odešel, psaní falešné, že jest v jistotě zemřel, sobě fortelně napsati dala a J. V. M. pána, pána milostivého podvedla a nepravdivě přemluvila, item přikázání boží šesté Nesesmilníš přestoupila a majíce manžela svého živého, s jinou osobou pohlaví mužského neřádného skutku se dopustila a zcizoložila. Pro takovou vejtržnost neřádnou, které se dobrovolně dopustila, trestání přísného zasloužila a i pokutu právní vpadla, však má jakožto taková bezbožná žena mečem popravním ztrestána a sťata bejti, a tak konec života svého vzíti, a to vše z milosti práva.
        Příklad čtvrtý: Poctivé právo! Že jest mi žena odešla, když se mělo zažinovat, že jest poškodila dvěma sousedům, vejdouce jim do komory, budouc prožalována před rychtářem, že se měla dostati do vězení. Přijdouc za mnou pacholátko a zprávu činíc, že by byla obžalovaná. A já přijdouc domů, doptávající se, kde by byla, děti mi dadouc zprávu, že by nás jest zanechala a sama že šla z humen. Tu noc se jest domů nevrátila. Nevědouce já o ní 5 nebo 6 neděl, až sem se dověděl, že jest byla v Rosicích u mej sestřenice. Koupila jedna žena z Vančic u mej sestřenice mastný a ona jest jí také vzala. A když ji nemohli tam v Rosicích trpět, museli ji odtud vybít. A přišla jest ke mně domů, budouc v tom čase 2 nebo 3 neděla nemocná. Když okřívala zase ode mne odešla. V Třesově se přese 3 dni zdržovala. A tu chtíc ode mne, abych jí vydal přeslici a duchnu, a toho sem neučinil. Přijdouce zase ke mně po druhý, jednu peřinu sem jí vydal. A jdouce s ní cestou, když sme se užírali, že jest se mnou býti nechtěla, chytíce ji rukou za krk, tu sem ji hned udávil beze vší zbraně. Z žádný jiný příčiny než z hněvu a z vopilství sem to učinil, že jsou ji lidé v nenávisti velké měli. Když jsem ji udávil, dal sem ji polštář pod hlavu, tu ještě trochu dejchala. Za milost pro boha žádám, aby se mně milosrdenství prokázalo, nechtíce se do smrti toho více dopustiti.
        Poněvadž týž Tomáš Papoušek nad Pánem Bohem se zapomenul a přikázání boží přestoupil, manželku svou nevážně a lehkomyslně zardousil a zabil, pro takovou výtržnost, které se dobrovolně dopustil, trestání přístného zasloužil. Prohlídajíce právo více k milosrdenství nežli k přístnosti a malým dítkám jeho, vynalezeno z práva, že má jakožto takový nevážný člověk mečem popravním strestán a sťat bejti a tak konec života svého vzíti. A to vše z milosti práva.
        Však ať se neraduje ten, kdo unikne spravedlnosti pozemské, soudu poslednímu neujde, duše jeho bude podrobena mukám pekelným, tak jak kniha La prigione eterna delľInferno čili Věčný pekelný žalář jezovitou Giovanni Battistou Mannim sepsaná ukazuje. K uvarování vybírám díl z knihy této, jenž se trápením chlípných zabývá: Chlípnost zajisté jest to velmi nebezpečné kluzko, po kterém snadně milovníci těla do propasti pekelné upadají. … Tehdy ti pekelní duchové hned se dali do něho a potopili jej v rozpuštěné zvonovině, když nejvíce vřela, a po chvíli vytáhše jej ven, roztáhli jej na železném rozpáleném loži a přiložili k němu přehroznou žábu, kteráž byla tak dlouhá jako on a rozložila se po celém loži. A ta, ležíc s ním, dělala se, jakoby jej objímala a líbala, a zatím jej přeukrutně dusila a kousala, s tak těžkou jeho bolestí, že v tomto skutku cítil o mnoho větší muky, nežli byl zkusil v tolikerém naskrz probodení všech oudů, v pekelné lázni a na ohnivém loži. Ach, jak ten bídný rytíř perně musil a ještě musí platit v pekle za někdejší nepoctivé rozkoše, v kterých se kochával, dokud živ byl v těle! Amen.

Vít archivarius