Vážení
soudruzi,
v těchto dnech si připomínáme již 56. výročí únorových
událostí. Tehdy rozdrtil náš pracující lid, vedený svou rodnou stranou se soudruhem
Gottwaldem v čele, kontrarevoluční puč reakce, namířený proti samému životu
naší rozkvétající vlasti. Jednotou, semknutostí lidu a jeho rozhodností nikdy si
nedat vyrvat z rukou revoluční vymoženosti, jichž si po osvobození naší země
slavnou Sovětskou armádou vydobyl, byl rozbit puč otevřeného reakčního bloku,
který se před únorem legálně roztáhl uvnitř tehdejší vlády Národní fronty,
z pozadí dirigován Benešem. Ale hanebné spekulace pučistům nevyšly. Náš lid
jejich karty záhy odkryl. Věděl, kam ho reakční páni a jejich zahraniční
chlebodárci chtějí táhnout – k novému Mnichovu, do nové okupace, zapřáhnout
do imperialistické válečné káry. Proto skončilo a muselo skončit toto vystoupení
americké páté kolony její drtivou porážkou.
Ale soudruzi, vítězství pracujícího lidu se nerodilo lehce,
vítězný únor nám nespadl z nebe. Naše strana musela projít těžkými zkouškami,
které ji však zocelily a postavily do čela všech mas pracujících, aby hájila jejich
zájmy a bojovala po boku Sovětského svazu za spravedlivější svět. A proto bych dnes
rád zavzpomínal na soudruhy, kteří, ač již mnozí dávno nejsou mezi námi,
zanechali v dějinách dělnického hnutí trvalou stopu. Vrátíme se do dob tzv.
první republiky na počátek 30. let minulého století, kdy v době hospodářské
krize jedině komunistická strana stála na straně dělníků v boji proti
bezohledné buržoazii.
Dnes si již nikdo nedokáže představit dobu, kdy byla naše strana
postavena na okraj společnosti a podrobena neustálému dohledu policejní i politické
moci. Každá schůze, shromáždění či tábor lidu musel být předem ohlášen
okresnímu úřadu, který mohl tyto akce pod malichernými záminkami zakázat nebo je i
v jejich průběhu ukončit. Jednou bylo záminkou k zákazu veřejné schůze
údajné pozdní podání žádosti k povolení. Jindy zase, že žádost byla
podána jménem akčního výboru, a okresní úřad zákaz zdůvodnil tak, že o
existenci nějakého akčního výboru nedošlo žádné oznámení a úřadu o pozadí
vzniku tohoto výboru nebylo nic známo, proto považoval akční výbor za instituci
ilegální a “uspořádání projevu jakoukkoliv illegální organizací dlužno jest
považovati za ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti”. Navíc bylo na s.
Vašíčka podáno trestní oznámení, že vystupuje jménem této ilegální organizace,
a ostatní účastníci schůze byly vyšetřováni pro nedovolené spolčování. A
přitom byla povolena přednáška se světelnými obrazy “Ruská revoluce roku 1905.”
pofidérní Skupině Proletářských Bezvěrců. Když ve stejné době byly činěny
všemožné překážky konání veřejné přednášky místní buňce KSČ
v Městě Žďáře “Co viděla dělnická delegace v sovětském Rusku”.
Uveďme na tomto místě alespoň text letáku, který zval k této akci: “Dnes,
kdy strašná hospodářská krise a nezaměstnanost přiostřuje třídní protivy, kdy
veškerý měšťácký tisk nejhoršími pomluvami a nepravdami ostouzí první
dělnický stát, kdy světový kapitál chystá ozbrojenou intervenci proti S. S. S. R.
je třeba všem a hlavně dělníkům, aby znali skutečnou a nefalšovanou pravdu o
sovětském Rusku. Poskytujeme příležitost – využijte ji. Vstup volný. Referuje
člen nedávno se vrátivší dělnické delegace do S. S. S. R. kovodělník Antonín
Navrátil.”
Dalším příkladem státní zvůle může být vyřízení povolení
ke komunistickému táboru lidu ve Štěpánově 1. května 1930. Tábor byl sice povolen,
ale nebyla povolena všechna hesla, která měla být nesena na standartách. Úřad
povolil tyto hesla: Všechnu moc pracující třídě. Ženy po bok do bojovné fronty
mužů. Pryč s přípravou imperialistické války. Vstupte do řad Rudé Pomoci.
Naopak zakázal: Propuste proletářské vězně. Vše na obranu Sovětů. Pryč se
zákazem cvičení dělnických dětí v Jednotě Proletářské Tělovýchovy. “Hesla
tato totiž jednak zasahují svým obsahem do trestního řízení soudního, jednak
zakládají skutkovou podstatu trestného činu výzvy k nezákonným činům.”
Tábor lidu byl sice povolen, byl však záhy rozpuštěn pro údajné nezákonné výroky
hlavního řečníka, který pak byl i soudně stíhán. Veškeré akce komunistické
strany byly bedlivě sledovány orgány politické správy, na všech veřejných
schůzích byl přítomen její zástupce, který pořizoval podrobný zápis
z průběhu schůze, když se mu zdálo, že je ohrožen zákonný pořádek, mohl
zasáhnout do řízení schůze nebo jí dokonce rozpustit. Větší akce jako byly
tábory lidu probíhaly často i za četnické asistence.
Pronásledováni byli i kolportéři letáků. Jakmile nebyl leták
úředně povolen, bylo jejich rozšiřování nezákonné. Tak byl obviněn Josef
Tobiáš z rozšiřování letáků “Co odpovíte proletáři?”, jejichž
šíření bylo zakázáno okresním úřadem a bylo nařízeno četnické stanici jejich
zabavení pro závadné heslo – “pro revoluční obranu Sovětského svazu”. Josef
Tobiáš byl zasloužilým soudruhem a pětkrát soudně trestaným delikventem.
Ze stejného důvodu byl zatčen i Karel Černý ze Zámku Žďáru,
který byl obviněn z přečinu rušení obecného míru a řádu a sdružování
státu nepřátelské tím, že “rozšiřoval dne 5. a 6. března 1930 bez
jakéhokoliv úředního povolení závadné letáky obsahu pobuřujícího proti státu,
pro jeho vznik, jednotnost a republikánsko demokratickou formu státní a jednat také
stykem s organizací státu nepřátelskou, podporujíc jejich činnost hoře
uvedeným způsobem”. Podle vyšetření četnické stanice organizovala
komunistická strana na dny 6. až 12. března 1930 různé protistátní demonstrace
revolučního rázu, hlavní demonstrace byly namířeny na dny 6. a 7. března, kdy byly
v celé republice pořádány k oslavě 80tých narozenin prezidenta republiky “loyální
slavnosti a projevy”. K udržení veřejného pořádku, aby důstojný
průběh oslav nebyl rušen příslušníky komunistické strany, byly zesíleny počty
četníků ve Městě Žďáře. Při zajišťovací akci pak byl zadržen Karel Černý,
který rozdával pobuřující letáky v Rouskově továrně, jejich obsah zněl: “proti
reparacím, proti placení válečných dluhů, proti buržoásní fašisticko
sociálfašistické koalici, proti vládě, proti militaristickým výdajům a vybízí
konečně k revoluci utlačovaných proti utlačovatelům a to pod vládou diktatury
proletariátu, doslov jeho zní: “Proletáři celého světa spojte se k organisaci
bojovného 6. března proti bídě, nezaměstnanosti za chléb a práci.” Černý
prohlásil, že tyto letáky dostal od neznámého muže na silnici spolu s 30 Kč na
hotovosti jako odměnu za rozdání. Soudruh Černý pak byl podroben i domovní
prohlídce, kdy byly v bytě jeho matky nalezeny další letáky. Od koho letáky měl se
nepřiznal, jejich obsah prý neznal.
Další příklady osobní statečnosti soudruhů v nelehkých
dobách před slavným únorem roku 1948 by mohly následovat, jejich statečnost nám
budiž vzorem. Dnešní referát končím slavným únorovým heslem soudruha Gottwalda:
“Kupředu, zpátky ni krok! Kupředu – k socialismu!”
Míru zdar!
s. Víťa K. a k.