Možná si pamětníci vzpomenou na dobu, kdy jsem s touhle rubrikou začínal. Tehdy jsem čtenářům předvedl několik zaručených receptů, jak bezpracně přijít k penězům. Musím se Vám přiznat, že jsem sám tomuhle mámení podlehl. Za drahý peníz skupuji osvědčená zaříkadla a oučiný škapulíře, kopu ve sklepě a převrtávám zahradu. Pořád nic, na poklad ne a ne narazit. Ožebračený a zoufalý jsem sáhl po knize, ve které jsem chtěl nalézt nové neotřelé návody na rychlé štěstí. Vyklubal se z ní spisek úplně opačného charakteru, jenž mi konečně otevřel oči. Jelikož nejsem sobecká svině, seznámím Vás s jejím obsahem, abych Vás uvaroval před možným nebezpečím.
        Ta kniha se jmenuje Odkryté tajnosti čarodejníckých kunštů k vejstraze a vyučování obecného lidu o pověrách a škodlivých bludech a napsal ji pan z Eckarthausen a do češtiny přeložil Josef Vratislav Monse, mimochodem novoměstský rodák.
         Tak předně zaříkávání je úplně na nic. Ať se zaklínáte, jak chcete, vypalujete jednu svěcenou svíčku za druhou, andělé s pytli peněz nepřilétají. I když zaříkadla poučení přeci jen přinášejí. Tak například: TorkIe. SaIIost. PriOn. WIElkor. tReciE Cusas. NankI. OraSkEL. KorTEsRI. SoltiEI. TurAK. MadrVSI. OndruSaS. IDli. tITII. Tedy: TI SI POWIERECNI OSEL KTERI SE TAK MUSI OSSIDIT. Nejznámější jsou zaklínání ducha Aratrona, když vyslovíš: LiAzBi OzRiA, přinese ti duch peníze. Význam těchto slov je následující. Aratron v latině znamená aratrum – pluh. A slova zaříkadla labora, v latině pracuj. Celé tajemství se tedy vykládá jako: Pracuj pluhem, nabudeš peněz.
        Pracovat, ale fuj. Jsou jistě i jiné způsoby. Co třeba kulka, která najde, kde je ukrytý poklad. To přišel do jedné hospody muž, který hostinskému tvrdil, že v jeho hospodě je ukrytý poklad a že mu kulka poví, kde ho hledat. Aby ho přesvědčil, chodil s ním po celém domě až došli do sklepa, kde kulka třikrát zaklepala na stěnu. Tam tedy poklad musí být. Teď když ví, kde kopat, musí se chovat chytře a opatrně. Nikomu jinému o pokladu neřeknou. Muž bude ve sklepě kopat a hostinský ho tam zamkne, aby měl jistotu, že ho neošidí. Po třech kopáních nahlédl hospodský do sklepa, kde byla vykopaná velká díra, na jejímž dně leželo mnoho váčků naplněných penězi. Po velkých přípravách dovolil kopáč hospodskému do jednoho váčku nahlédnout. Byl napěchovaný starými dukáty. Kopáč pak varoval hospodského, že musí ještě jednu věc provést, aby se poklad neztratil. Zjevil se mu totiž duch zemřelého, který zde poklad zakopal, a ten si přál, aby dva tisíce rýnských darovali místnímu kostelu. Pokladokopač navrhl hospodskému, ať mu ty peníze dá, že je odnese faráři potajmu, aby nikdo nevěděl. Než se vrátí bude hospodský se synem hlídat poklad ve sklepě. Hospodský nechtěl prodělat, a proto chvatně nahlédl do několika váčků. Byly plné zlata, odhadem v nich mohlo být nejméně padesát tisíc rýnských. Dal tedy dva tisíce kopáčovi. Když zůstali se synem ve sklepě sami, začaly v synovi hlodat pochybnosti. Vybídl otce, ať váčky důkladně prohlédne. Otec se zdráhal, protože mu to kopáč zakázal, ale nakonec dal na synovo naléhání a váčky celé vysypal. Byly plné olova, zlato bylo je navrchu. Pozdě poznal, že je ošizen. Chtěl běžet za zlodějem, ale dveře sklepa byly zavřeny na zámek. Než se dobouchali pomoci, byl kopáč za horami.
        Hospodský byl hlupák, takhle by sme my nenaletěli. My jsem chytřejší, třeba jako dva měšťané Plabst a Seel z města N. Přišel jednou Seel za Plabstem, ať s ním jde do spolku, že k velkému štěstí přijde. Zná totiž divotvorného muže ovládajícího modlitby ke svaté Koruně, díky nimž mohou k mnoha penězům přijít. Plabst se nakonec nechal přemluvit a šel do Seelova domu, kde je již onen muž čekal. Plabst ho varoval, že nejsou žádní prosťáčci, které lehko oklame. Pane, vidím, že ste v těchto věcech zběhlej a jsem rád, že mě uvidíte, jak všechno bez podvodu dělám, pravil divotvorce. Pak jim nakázal, ať dají do měšce tolik rýnských kolik tisíc chtějí mít. Jeden z nich pak bude měšec držet a druhý si klekne obnaženým kolenem na kámen, který má divotvorce od poutníka ze Svaté země. Modlitba ke sv. Koruně se musí po tři dni opakovat. Třetího dne se modlícímu sv. Koruna zjeví a on musí začít silně křičet. Pak já, řekl divotvorce, vezmu měšec a odnesu ho faráři darem, na to vám sv. Koruna dá tolik tisíc rýnských, kolik jednotlivých rýnských v měšci bylo. Seel tedy po tři dny držel měšec s 50 rýnskými a Plabst klečel na kameni. Dva dny nic neviděl, až třetí den začal náramně křičet. Seel si byl jist, že určitě vidí sv. Korunu a dal měšec ochotně divotvorci, aby rychle běžel k faráři. Ten utíkal, co mu síly stačily. Po chvíli přišel notně popálený Plabst k Seelovi, který se ho ptal, kde má peníze. – Aby tě čert vzal i s tvýma penězi. Ta prokletá šelma ten kámen rozpálila a když sem v tom nejlepší mínění křičel, myslel jsem, že pode mnou celé peklo hoří. – Taks ty jen z bolesti křičel? Však pak ty si muž, Který – Který byl tak hloupá trouba jako ty!
         To byly pouze dva příklady z mnoha. Ale dejte si pozor také na různé potulné olejkáře a dryáčníky, kteří se svými kouzelnými léky zázračné uzdravení slibují. Jako důkaz svých zázračných schopností kuřeti šídlo do hlavy vpíchnou a pak do rány svůj balzám nakapou, po kterém zas kuře bez úhony běhá jako dřív. Však ale toto celý kouzednický tajemství záleží jedině na kostní podstatě toho kuřete, která v hlavě tak způsobena jest, že se do prostředka šidlo bez ublížení mozku strčiti může. Jiný důkaz zázračných schopností lektvarů je vypití jedu. Dryáčníci se ale předtím napijí oleje nebo čerstvého másla. Ta tučnost oleje neb másla odjímá jedu svou sílu a oni ten oučinek připisujou svým lékám. Sprostý a nerozumný lid, když takový léky kupuje bejvá skrze to podveden ku skáze svýho zdraví a kolikráte i svýho života.
        Tak nebuďte sprostý, pilně pracujte a střádejte a důvěřujte pouze farmaceutickým firmám. Mamonu zmar!

Váš Víťa K. a k.